Nechal Masaryk střílet do dělníků? Je to historická hloupost a propaganda, konstatuje historik

14. září 2022

T. G. Masaryk (7. března 1850– 14. září 1937) byl bezpochyby mimořádnou osobností: filozof, pedagog a především politik. Zakladatel Československa a první prezident státu je dodnes inspirací. Jeho mravní integrita je obdivuhodnou, a přece se stal terčem jednoho z mýtů…

Toho, že údajně nechal střílet do dělníků. Mýtus, který se tradoval nejen po čtyři desetiletí komunistického Československa, ale svůj život započal již ve 30. letech. Tehdy se hodil bolševikům – a i v současnosti se tu a tam objeví…

Účinkuje: Michal Stehlík
Připravila: Ivana Chmel Denčevová
Režie: Michal Bureš
Premiéra: 9. 9. 2019

V době, kdy bylo třeba jméno ‚Masaryk‘ vymazat z historie, bouraly se jeho sochy, přejmenovávala náměstí i ulice, se objevil na jedné z informačních tabulí tento text:

Čtěte také

„V době kdy byl presidentem Československé republiky 40 krát se střílelo do pracujících. Terčem pro četnické pušky se stali dělníci, rolníci, muži, ženy i děti. 70 zavražděných a přes 300 těžce raněných spáchalo jediný zločin. Chtěli lidsky žít! Masaryk o těchto zločinech věděl. Nezakročil proti nim, protože s nimi plně souhlasil. Vedle statisíců rodin, jejichž živitelé byli zastřeleni, přibývali ročně další, kterým byli jejich živitelé zastřeleni. Tak se chovala buržoazní demokracie k pracujícím. Takový byl humanismus T. G. Masaryka: korupce, nezaměstnanost, bída, utrpení, vraždy.“ 

Dobová propagandistická rétorika komunistického Československa čiší z každého slova tohoto textu. Ostatně nešlo jenom o Masaryka, ale také o celou první republiku. Právě ta se stala terčem kritiky a ti, kteří byli jejími zastánci, se stávali nepřáteli státu.

Stabilizační prvek

Dvacetiletá historie prvorepublikového Československa v sobě zahrnuje to, co je hodné obdivu, i to, co lze kritizovat. Ale je třeba vnímat také dobový kontext, protože nový stát byl hned po svém vzniku v roce 1918 postaven do hospodářských i sociálních obtíží.

Čtěte také

Jejich řešení nebylo snadné, jak uvádí host pořadu, historik Michal Stehlík: „Stát na straně jedné garantuje demokracii, ale stejně tak se ne zcela dokáže vyrovnat se sociálními problémy. Ale při srovnání s dalšími státy střední Evropy nám vychází Československo jako výrazně stabilizační prvek.“  

A do toho přichází hospodářská krize s přívlastkem „velká“. Známý černý pátek odstartoval několik let, které byly mimořádně tíživé. V Československu přišla nejprve agrární krize, která souvisela se zemědělstvím orientovaným především na vývoz. Posléze byl postižen celý průmysl, především ten spotřební.

Srážky s četnictvem

Rostly řady nezaměstnaných, rostla bída, narůstal počet lidí v kritických situacích. A od toho je už jen krůček k demonstracím dělníkům, které v několika případech přerostly ve srážky s četnictvem. Začít můžeme v Duchcově, kde se konala nepovolená demonstrace. Vedl ji komunistický senátor Petr Stránský a na jejím konci byli čtyři mrtví a několik raněných. Další výčet protestů pak zahrnuje Košúty, Frývaldov, Most a další.

Čtěte také

„Sociální střety prošly celou republikou a veřejnost velmi citlivě vnímala tyto události, včetně účasti četníků, kteří byli reprezentanty státu,“ konstatuje Stehlík. Dané situace pak využila (či zneužila?!) komunistická strana, která v té době sama čelila vnitřním problémům. Přišla od posledních voleb v roce 1925 o voličskou podporu, prošla tzv. bolševizací a hospodářské problémy se lámou do problémů sociálních. Dlužno dodat, že v oblastech s většinou německého obyvatelstva se přidává ještě prvek nacionální. Ostatně i Adolf Hitler v sousedním Německu tyto události velmi pečlivě sledoval…

Nechal tedy T. G. Masaryk střílet do dělníků? „Jednoznačně jde o historickou hloupost. Jednak k tomu neměl pravomoci a jednak jde o propagandu a očividnou lež. A když chce někdo Masaryka pohanět, tak častokráte sáhne právě k této lži,“ odpovídá Michal Stehlík.

Celý pořad najdete v audiu.

Spustit audio

Související