Nechal Masaryk střílet do dělníků? Je to historická hloupost a propaganda, konstatuje historik

Toho, že údajně nechal střílet do dělníků. Mýtus, který se tradoval nejen po čtyři desetiletí komunistického Československa, ale svůj život započal již ve 30. letech. Tehdy se hodil bolševikům – a i v současnosti se tu a tam objeví…

V době, kdy bylo třeba jméno ‚Masaryk‘ vymazat z historie, bouraly se jeho sochy, přejmenovávala náměstí i ulice, se objevil na jedné z informačních tabulí tento text:

Čtěte také

Asociální první republika? Uzákonila osmihodinovou pracovní dobu, podporovala sociální bydlení i nemocenskou

„V době kdy byl presidentem Československé republiky 40 krát se střílelo do pracujících. Terčem pro četnické pušky se stali dělníci, rolníci, muži, ženy i děti. 70 zavražděných a přes 300 těžce raněných spáchalo jediný zločin. Chtěli lidsky žít! Masaryk o těchto zločinech věděl. Nezakročil proti nim, protože s nimi plně souhlasil. Vedle statisíců rodin, jejichž živitelé byli zastřeleni, přibývali ročně další, kterým byli jejich živitelé zastřeleni. Tak se chovala buržoazní demokracie k pracujícím. Takový byl humanismus T. G. Masaryka: korupce, nezaměstnanost, bída, utrpení, vraždy.“ 

Dobová propagandistická rétorika komunistického Československa čiší z každého slova tohoto textu. Ostatně nešlo jenom o Masaryka, ale také o celou první republiku. Právě ta se stala terčem kritiky a ti, kteří byli jejími zastánci, se stávali nepřáteli státu.

Stabilizační prvek

Dvacetiletá historie prvorepublikového Československa v sobě zahrnuje to, co je hodné obdivu, i to, co lze kritizovat. Ale je třeba vnímat také dobový kontext, protože nový stát byl hned po svém vzniku v roce 1918 postaven do hospodářských i sociálních obtíží.

Čtěte také

Byla KSČ za první republiky státotvornou stranou? Bez uzardění říkám, že nebyla, odpovídá historik Pernes

Jejich řešení nebylo snadné, jak uvádí host pořadu, historik Michal Stehlík: „Stát na straně jedné garantuje demokracii, ale stejně tak se ne zcela dokáže vyrovnat se sociálními problémy. Ale při srovnání s dalšími státy střední Evropy nám vychází Československo jako výrazně stabilizační prvek.“  

A do toho přichází hospodářská krize s přívlastkem „velká“. Známý černý pátek odstartoval několik let, které byly mimořádně tíživé. V Československu přišla nejprve agrární krize, která souvisela se zemědělstvím orientovaným především na vývoz. Posléze byl postižen celý průmysl, především ten spotřební.

Srážky s četnictvem

Rostly řady nezaměstnaných, rostla bída, narůstal počet lidí v kritických situacích. A od toho je už jen krůček k demonstracím dělníkům, které v několika případech přerostly ve srážky s četnictvem. Začít můžeme v Duchcově, kde se konala nepovolená demonstrace. Vedl ji komunistický senátor Petr Stránský a na jejím konci byli čtyři mrtví a několik raněných. Další výčet protestů pak zahrnuje Košúty, Frývaldov, Most a další.

Čtěte také

Byla první republika jen Masarykova a Benešova? Na Antonína Švehlu se mělo zapomenout

„Sociální střety prošly celou republikou a veřejnost velmi citlivě vnímala tyto události, včetně účasti četníků, kteří byli reprezentanty státu,“ konstatuje Stehlík. Dané situace pak využila (či zneužila?!) komunistická strana, která v té době sama čelila vnitřním problémům. Přišla od posledních voleb v roce 1925 o voličskou podporu, prošla tzv. bolševizací a hospodářské problémy se lámou do problémů sociálních. Dlužno dodat, že v oblastech s většinou německého obyvatelstva se přidává ještě prvek nacionální. Ostatně i Adolf Hitler v sousedním Německu tyto události velmi pečlivě sledoval…

Nechal tedy T. G. Masaryk střílet do dělníků? „Jednoznačně jde o historickou hloupost. Jednak k tomu neměl pravomoci a jednak jde o propagandu a očividnou lež. A když chce někdo Masaryka pohanět, tak častokráte sáhne právě k této lži,“ odpovídá Michal Stehlík.

Celý pořad najdete v audiu.