Jak to bylo doopravdy: Byl novinář Ferdinand Peroutka příznivcem nacistů?

Ferdinand Peroutka
Ferdinand Peroutka

V květnu roku 1944 byl do pražské úřadovny gestapa dovezen z koncentračního tábora vězněný novinář Ferdinand Peroutka. Nabídka byla vskutku velkorysá: komisař Horpaschek mu navrhl, aby se vrátil k novinářské práci. Psát by musel samozřejmě v duchu protektorátního zadání, ale byl by tím na svobodě. Otázkou je, jaká by ona svoboda pro Peroutku byla. Peroutka, vězněný od září roku 1939, ale tuto nabídku odmítl.

Novinář a spisovatel Ferdinand Peroutka

Gestapák Horpaschek poté do své zprávy uvedl: „Propuštění Peroutky z vězení by bylo nemoudré vzhledem k tomu, že jsou zde obavy, že by se jeho propuštění nemuselo vyplatit. Proto navrhuji vyčkat s propuštěním Peroutky do doby, než nastane lepší politická situace.“

Dlužno dodat, že ona „lepší politická situace“ nastala až s koncem 2. světové války, kdy se Peroutka dostává na svobodu a vrací se nejen k novinářské práci, ale také píše divadelní hry a román Oblak a valčík. Dalším předělem v jeho životě pak je komunistický puč, kdy je nucen odejít do exilu.

Spojení s první republikou

Ferdinand Peroutka bývá někdy nazýván novinářem aktivním či aktivistickým. „Nevím, zda byl novinářem aktivistickým. Byl politickým spisovatelem – od roku 1917, kdy napsal první článek o ruské revoluci. Víme, že psal již před tím, ale to byly texty z kultury a další,“ vysvětluje host pořadu Martin Groman.

Jaroslava Fenclová Peroutková a Ferdinand Peroutka ve studiu Svobodné Evropy

Výrazná novinářská osobnost je spjata především s obdobím první republiky, a to nejen díky jeho textům, ale také „jeho“ Přítomnosti, názorové blízkosti k Hradu a tehdejšímu prezidentu T. G. Masarykovi. A dlužno dodat, že Masaryk také finančně přispíval na vydávání Přítomnosti. I taková byla první republika….

„Bezprostředně po Mnichovu Peroutka dospěl k názoru, že mezinárodní nezávislost první republiky byla jen dobově podmíněným snem, a domyslel do důsledků, co znamená, když se tento sen nesplnil. Uvědomil si nevelké možnosti, v jejichž rámci může malý středoevropský stát rozvíjet nezávislou politiku. V letech 1938–1939 byl přímým svědkem toho, jak se politický ‚prostor svobody‘ postupně zredukoval na minimum,“ píše publicista Pavel Kosatík v monografii o Peroutkovi. Přesto nadále Přítomnost vychází, ovšem s tvrdě řízenou cenzurou – dlužno dodat, že samými Čechoslováky. Jedním z požadavků bylo neprovokovat zbytečně Němce.

Polemické texty

V té době nacházíme Peroutkovy texty, které mohou vzbuzovat polemiku. Patří mezi ně například text Češi, Němci a Židé, ve kterém bylo mimo jiné uvedeno: „Každý organismus brání se otravě cizí látkou. Lze předpokládat, že roztok židovského elementu v německém životě byl tak silný, že to na německý organismus reagoval jako na otravu.“

Ferdinand Peroutka

Věty vytržené z kontextu znějí hrozivě, ale byl to zřejmě zcela realistický Peroutkův popis. Ovšem vnímat Peroutku jako antisemitu by byl omyl. Ostatně i jeho rodinné zázemí bylo česko-německo-židovské. „Peroutka byl především demokrat,“ konstatuje Martin Groman. Prezident Miloš Zeman Peroutkovi vytýkal článek Hitler je gentleman, který ale nebyl nalezen.

Peroutkův realismus v praxi znamenal i to, že je třeba uznat jistou realitu a snažit se z ní vyjít. Jde o přístup, který není v historii české žurnalistiky ničím novým či výjimečným. K novinářům-realistům patřil například i Karel Havlíček Borovský.

Události ale pro Peroutku nabraly rychlý spád a hned v září roku 1939 je zatčen a odeslán do koncentračního tábora. Martin Groman k tomu dodává:  „Byl vězněn jako reprezentant první republiky. Nikoliv jako novinář, ale jako demokrat.“

Šíření mýtu

Do širokého tuzemského veřejného prostoru se Ferdinand Peroutka se svou novinářskou prací vrací v 90. letech, předtím takřka neexistoval. Pro komunistický stát zůstával na straně nepřítele. Peroutka po svém odchodu do exilu působí v Rádiu Svobodná Evropa a v roce 1978 umírá ve Spojených státech.

03696439.jpeg

Tato polemika navazovala na omyly dřívějšího data, kdy bylo uváděno, že Peroutka je autorem článku z Lidových novin pod názvem Chtěli jsme zpívat s anděly, musíme výti s vlky. Omyl, který lze vysvětlit i tím, že Václav Černý i Pavel Tigrid byli v době, kdy Peroutkovo autorství uvedli, již dlouho v exilu, ať vnitřním, nebo vnějším. A pak se do diskuze zapojil i prezident Miloš Zeman. „Vstoupil do dlouhé řady těch, kteří ho kritizují za jeho texty: nejprve nacisté, pak komunisté, pak Václav Černý, Pavel Tigrid a nakonec i prezident Miloš Zeman.“

Tak začal příběh, který nese typické tragikomické prvky. Dotyčný článek měl zaměstnanec hradní kanceláře hledat, hledal dlouho a zdá se, že dosud nic nenašel. Zřejmě proto, že daný článek neexistuje. Tedy existuje, ale napsal ho někdo jiný – novinář Jan Stránský, pod pseudonymem Petr Bílý. Jednoduchá fakta, ostatně zmýlit se může každý, ovšem přiznání chyby – jak Miloš Zeman učinil – ještě není omluva, kterou žádají Peroutkovi příbuzní.

Pseudoargumenty, že byl Peroutka příznivcem nacistů, se stávají typickým mýtem… Ostatně mimo jiné o tom svědčí také dlouhá léta, která Peroutka strávil v koncentráku. Východiskem pro poznání a porozumění událostem, lidským postojům, souvislostem a důsledkům daného konání „je naučit se číst dobové texty v historickém kontextu,“ konstatuje Martin Groman.     

Pořad Novinář Ferdinand Peroutka byl příznivcem nacistů?! z cyklu Jak to bylo doopravdy připravila a moderuje Ivana Chmel Denčevová, hostem byl historik Martin Groman, režii měl Michal Bureš. 

Spustit audio

Související