Jak to bylo doopravdy: Byl novinář Ferdinand Peroutka příznivcem nacistů?

V květnu roku 1944 byl do pražské úřadovny gestapa dovezen z koncentračního tábora vězněný novinář Ferdinand Peroutka. Nabídka byla vskutku velkorysá: komisař Horpaschek mu navrhl, aby se vrátil k novinářské práci. Psát by musel samozřejmě v duchu protektorátního zadání, ale byl by tím na svobodě. Otázkou je, jaká by ona svoboda pro Peroutku byla. Peroutka, vězněný od září roku 1939, ale tuto nabídku odmítl.

Logo

Gestapák Horpaschek poté do své zprávy uvedl: „Propuštění Peroutky z vězení by bylo nemoudré vzhledem k tomu, že jsou zde obavy, že by se jeho propuštění nemuselo vyplatit. Proto navrhuji vyčkat s propuštěním Peroutky do doby, než nastane lepší politická situace.“

Dlužno dodat, že ona „lepší politická situace“ nastala až s koncem 2. světové války, kdy se Peroutka dostává na svobodu a vrací se nejen k novinářské práci, ale také píše divadelní hry a román Oblak a valčík. Dalším předělem v jeho životě pak je komunistický puč, kdy je nucen odejít do exilu.

Spojení s první republikou

Ferdinand Peroutka bývá někdy nazýván novinářem aktivním či aktivistickým. „Nevím, zda byl novinářem aktivistickým. Byl politickým spisovatelem – od roku 1917, kdy napsal první článek o ruské revoluci. Víme, že psal již před tím, ale to byly texty z kultury a další,“ vysvětluje host pořadu Martin Groman.

Jaroslava Fenclová Peroutková a Ferdinand Peroutka ve studiu Svobodné Evropy

Výrazná novinářská osobnost je spjata především s obdobím první republiky, a to nejen díky jeho textům, ale také „jeho“ Přítomnosti, názorové blízkosti k Hradu a tehdejšímu prezidentu T. G. Masarykovi. A dlužno dodat, že Masaryk také finančně přispíval na vydávání Přítomnosti. I taková byla první republika….

„Bezprostředně po Mnichovu Peroutka dospěl k názoru, že mezinárodní nezávislost první republiky byla jen dobově podmíněným snem, a domyslel do důsledků, co znamená, když se tento sen nesplnil. Uvědomil si nevelké možnosti, v jejichž rámci může malý středoevropský stát rozvíjet nezávislou politiku. V letech 1938–1939 byl přímým svědkem toho, jak se politický ‚prostor svobody‘ postupně zredukoval na minimum,“ píše publicista Pavel Kosatík v monografii o Peroutkovi. Přesto nadále Přítomnost vychází, ovšem s tvrdě řízenou cenzurou – dlužno dodat, že samými Čechoslováky. Jedním z požadavků bylo neprovokovat zbytečně Němce.

Polemické texty

V té době nacházíme Peroutkovy texty, které mohou vzbuzovat polemiku. Patří mezi ně například text Češi, Němci a Židé, ve kterém bylo mimo jiné uvedeno: „Každý organismus brání se otravě cizí látkou. Lze předpokládat, že roztok židovského elementu v německém životě byl tak silný, že to na německý organismus reagoval jako na otravu.“

Ferdinand Peroutka

Věty vytržené z kontextu znějí hrozivě, ale byl to zřejmě zcela realistický Peroutkův popis. Ovšem vnímat Peroutku jako antisemitu by byl omyl. Ostatně i jeho rodinné zázemí bylo česko-německo-židovské. „Peroutka byl především demokrat,“ konstatuje Martin Groman. Prezident Miloš Zeman Peroutkovi vytýkal článek Hitler je gentleman, který ale nebyl nalezen.

Peroutkův realismus v praxi znamenal i to, že je třeba uznat jistou realitu a snažit se z ní vyjít. Jde o přístup, který není v historii české žurnalistiky ničím novým či výjimečným. K novinářům-realistům patřil například i Karel Havlíček Borovský.

Události ale pro Peroutku nabraly rychlý spád a hned v září roku 1939 je zatčen a odeslán do koncentračního tábora. Martin Groman k tomu dodává:  „Byl vězněn jako reprezentant první republiky. Nikoliv jako novinář, ale jako demokrat.“

Šíření mýtu

Do širokého tuzemského veřejného prostoru se Ferdinand Peroutka se svou novinářskou prací vrací v 90. letech, předtím takřka neexistoval. Pro komunistický stát zůstával na straně nepřítele. Peroutka po svém odchodu do exilu působí v Rádiu Svobodná Evropa a v roce 1978 umírá ve Spojených státech.

Terezie Kaslová porazila Hrad. Kancelář se musí omluvit za výrok prezidenta Miloše Zemana o jejím dědovi Ferdinandu Peroutkovi

Tato polemika navazovala na omyly dřívějšího data, kdy bylo uváděno, že Peroutka je autorem článku z Lidových novin pod názvem Chtěli jsme zpívat s anděly, musíme výti s vlky. Omyl, který lze vysvětlit i tím, že Václav Černý i Pavel Tigrid byli v době, kdy Peroutkovo autorství uvedli, již dlouho v exilu, ať vnitřním, nebo vnějším. A pak se do diskuze zapojil i prezident Miloš Zeman. „Vstoupil do dlouhé řady těch, kteří ho kritizují za jeho texty: nejprve nacisté, pak komunisté, pak Václav Černý, Pavel Tigrid a nakonec i prezident Miloš Zeman.“

Tak začal příběh, který nese typické tragikomické prvky. Dotyčný článek měl zaměstnanec hradní kanceláře hledat, hledal dlouho a zdá se, že dosud nic nenašel. Zřejmě proto, že daný článek neexistuje. Tedy existuje, ale napsal ho někdo jiný – novinář Jan Stránský, pod pseudonymem Petr Bílý. Jednoduchá fakta, ostatně zmýlit se může každý, ovšem přiznání chyby – jak Miloš Zeman učinil – ještě není omluva, kterou žádají Peroutkovi příbuzní.

Pseudoargumenty, že byl Peroutka příznivcem nacistů, se stávají typickým mýtem… Ostatně mimo jiné o tom svědčí také dlouhá léta, která Peroutka strávil v koncentráku. Východiskem pro poznání a porozumění událostem, lidským postojům, souvislostem a důsledkům daného konání „je naučit se číst dobové texty v historickém kontextu,“ konstatuje Martin Groman.     

Pořad Novinář Ferdinand Peroutka byl příznivcem nacistů?! z cyklu Jak to bylo doopravdy připravila a moderuje Ivana Chmel Denčevová, hostem byl historik Martin Groman, režii měl Michal Bureš. 

autor: ide
Spustit audio

Související