Listopad 1989 nebyla jen „sametová revoluce“

Zprávy o obyvatelích Německé demokratické republiky, komunisty ovládané části Německa, kteří se snaží dostat na Západ, se v listopadu objevovaly v rozhlasovém zpravodajství každý druhý den.

Čtěte také

Druhý týden „revoluce“ aneb On se toho nebál ani soudruh Gottwald

Mnozí si pamatují tisíce východních Němců na západoněmeckém velvyslanectví v Praze na přelomu srpna a září 1989. Tím to ale neskončilo.

Komunistický režim ve východním Berlíně uzavřel hranice, a když od 1. listopadu 1989 opět povolil svým obyvatelům cesty do socialistických států, dopadlo to podle očekávání. Už 2. listopadu bylo na západoněmecké ambasádě v Praze opět asi 1300 východních Němců, snažících se takhle dostat na Západ. Nakonec se jim to podařilo.

Zatímco země v západní Evropě se v té době pomalu sbližovaly a snily o zrušení hranic, východní, Moskvou ovládaný socialistický blok prožíval něco opačného. Nedostatek zboží a někde i základních potravin vedl k tomu, že země se uzavíraly zahraničním návštěvám a všemožně blokovaly nákupní turistiku.

Plýtvání čímkoliv

Československo například 1. listopadu 1989 zakázalo vjezd do země na méně než dva dny občanům Polska, Maďarska, Sovětského svazu a Jugoslávie. Rozhlasové zpravodajství dochovalo řadu zpráv, jak byli například Poláci vraceni zpět do Polska i se zásobami oblečení nebo průmyslového zboží, které u nás chtěli prodat a za peníze nakoupit a vyvézt základní potraviny.

Přes všechnu bídu na tom bylo Československo v listopadu 1989 z mnoha dalších socialistických zemí ještě dobře. Jenže Češi a Slováci mohli už hodně jezdit na Západ – jen od ledna do října se jich tam vydalo přes 750 tisíc. Mnozí vzpomínali, že pohled na přeplněné pulty obchodů v Německu a Rakousku pro ně byl těžko uvěřitelný.

Čtěte také

17. listopad 1989 – hodina mezi psem a vlkem

Komunisty ovládaný režim v Československu řešil stále složitější problémy související s těžkopádností plánovitě řízené ekonomiky.

Podniky jen neochotně měnily plány, produktivita práce byla nízká a plýtvání čímkoliv velmi rozšířené – v rozhlasovém zpravodajství například zástupce ministerstva lesního a vodního hospodářství připustil, že průměrná denní spotřeba vody na obyvatele překračuje 400 litrů (dnes je to necelých 90 litrů) a nikdo není nucen k úsporám.

Politické uvolnění signalizovaly ve dnech před 17. listopadem projevy premiéra Adamce i nejvyššího představitele komunistů Jakeše: Oba se stavěli za výrazné zavádění tržních prvků do hospodářství a připouštěli i další změny. Politické zemětřesení, které pak přišlo, předešlo ještě zemětřesní skutečné, zaznamenané v listopadu 1989 na Slovensku.