Léto 1955. Rozhlas vysílal pravdu o nemocném prezidentovi, tu o dopadech kolektivizace zamlčoval

Kdo si ve středu 31. srpna 1955 přečetl noviny, nemohl si nevšimnout zprávy o zdravotním stavu prezidenta Antonína Zápotockého. Hovořilo se o „náhlé srdeční a oběhové slabosti“. Ve stejný den začalo v Praze pravidelné zasedání Ústředního výboru KSČ, na kterém jeho členům prozradil něco víc první tajemník Antonín Novotný.

Čtěte také

Když na Prahu shlížel Stalin a začínala druhá vlna kolektivizace. O čem se mluvilo na jaře 1955?

Byla to tehdy novinka. Zatímco před dvěma lety se u prezidenta Klementa Gottwalda před veřejností tajila skutečná diagnóza i okamžik propuknutí nemoci, nyní byli všichni o zdravotním stavu prezidenta informováni. A třeba i o tom, že vedení KSČ stále nedůvěřovalo československým lékařům, takže k nemocnému Zápotockému byl povolán sovětský profesor Markov.

Nemoc nebyla závažná, Zápotocký se uzdravil. Když zemřel v listopadu 1957, tak se v tisku zdůrazňovalo, že vzorná sebekázeň a životní elán společně s dodržováním rad lékařů vedly k tomu, že se srdeční choroba v letech 1955 až 1957 vůbec neprojevovala a Zápotocký mohl dál vykonávat funkci prezidenta.

Nesmyslná kolektivizace

Důležitou událostí léta 1955 bylo stažení okupačních vojsk z Rakouska. Byla obnovena plná svrchovanost Rakouska a tento okamžik je považován za klíčový milník v moderních dějinách země. Rakousko je od té doby neutrálním státem.

Vedení československých komunistů na tento fakt zareagovalo tím, že se rozhodlo snížit početní stavy tuzemské armády o 34 tisíc mužů. Do civilu odešli před Vánocemi 1955.

Čtěte také

„Je to humbuk!“ Československý rozhlas v roce 1955 vysílal o zlevňování i o pomoci zemědělcům

I v létě 1955 plnily stránky novin a hodiny rozhlasového vysílání informace o nedobrém stavu československého zemědělství. Ministr Vratislav Krutina (v křesle ministra zemědělství se mezi lety 1951 až 1961 vystřídalo šest politiků, průměrná životnost ministra byla půldruhého roku) ve vysílání rozhlasu hovořil o tom, že československé zemědělství stále není schopno uživit obyvatele státu a mnohé potraviny bylo nutné dovážet.

Zatajovalo se, že deset let po konci války nebylo zemědělství na předválečné úrovni – a stejně tak se tajilo, že příčinou problémů byla nesmyslná kolektivizace.

Místo toho vedení KSČ tlačilo na získávání dalších lidí do zemědělství i za cenu toho, že bylo omezováno stěhování do měst a děti z venkovských škol byly nuceny k tomu, aby na vesnicích zůstávaly a pracovaly v družstvech.

Poslechněte si celý Archiv Plus.