Před listopadem 89 už jela ekonomika pěkně z kopce. Ale na dně jsme ještě nebyli, myslí si historik
Československá ekonomika od poloviny 80. let stagnovala, životní úroveň se postupně propadala. Zažívali jsme si tak tady množství nedostatkového zboží – i toaletní papír se prodával tzv. pod pultem. Kšeftovalo se ve službách a objevili se i tzv. veksláci. Socialistickou ekonomiku ale současně zatěžovala velká vydání do sociální sféry. A uplácelo se i ve zdravotnictví. Sečteno podtrženo – nespokojenost lidí jen rostla a problémy byly všude, kam se člověk podíval.
Co s tím? Chtělo to reformy, ale bez politických změn to možné nebylo. K tomu historik Jan Křen poznamenává: „Pokud šlo o řešení problémů, husákovské vedení bylo v pasti“.
Celý režim 80. let vlastně dnes charakterizuje vystoupení tehdejšího generálního tajemníka ÚV KSČ Milouše Jakeše.
Čtěte také
Ten se 17. července 1989 v Červeném Hrádku setkal se západočeskými komunistickými funkcionáři, kde prohlásil: „Není chleba, co dělá vláda. Jak to, že není chleba? Co dělá strana, jak to řídí, že není chleba? Ptá se takhle někdo v kapitalismu na takovouto otázku. Vůbec ne, kritizujou pekaře, nejdou k němu podruhé, řekněme. My takovou možnost ne vždy máme, abychom nešli k němu, to je pravda. Ale tím je ta naše pozice složitá, že my jsme zodpovědní za tu ekonomiku. Kdežto na tom Západě jsou za tu ekonomiku zodpovědní ti vlastníci.“
Centrální ekonomika?
Přestože se nám teď mohou Jakešova slova zdát směšná, vlastně docela věrohodně popisují, jak to tady vypadalo. „V centrálně plánované ekonomice a diktatuře proletariátu, je za to zodpovědná strana, v tom měl Jakeš pravdu,“ říká historik Jakub Rákosník.
Čtěte také
Dalším důvodem ekonomického zaostávání za Západem pak bylo pokračování dominance průmyslové výroby, a to na rozdíl od rozvoje sektoru služeb. Fungování ekonomiky a celého národního hospodářství ale paradoxně stálo na konexích ředitelů podniků.
„První důvod je strukturální: centrální plánování je totiž velmi neflexibilní sytém. Druhý důvod souvisí s brežněvovským – a od něj odvozeným československým, vedením země, které považovalo už jen pojem reforma za tabu,“ vysvětluje historik Rákostník.
Během čtyř dekád socialistického režimu Československa proběhlo několik pokusů o ekonomické reformy, nejznámější z nich byla ta Oty Šika, kterou ale zastavila vojenská okupace v srpnu 1968. Nastoupení gorbačovského kurzu s přestavbou, resp. perestrojkou, přineslo novou snahu o ekonomické reformy. Nejvýznamnější bylo přijetí nového zákona o státním podniku.
Jen naivní reforma?
Takže jsme potřebovali změnu ekonomiky, ale Moskva jim přestala posílat nařízení, co dělat. K moci se tam dostal Michail Gorbačov, který začal s perestrojkou SSSR. Problém byl i v tom, že se čs. komunistům do nějakých zásadních změn vlastně vůbec nechtělo.
Čtěte také
A pak se začaly dít změny i u nás. A co s perestrojkou? 12. listopadu 1989 prohlásil v rakouské televizi ORF tehdy ještě ne moc známý ekonom Václav Klaus, že „perestrojka je jen naivní reformou reformy východního bloku.“
Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli se se Československo před listopadem 1989 nedostalo až na okraj propasti, historik Jakub Rákosník odpovídá: „Neocitlo. Spíš než o propasti bych mluvil o cestě z kopce, který by se patrně ještě dál zostřoval – ale asi by to byl ještě dlouhý proces. Rozhodně by to ale nebyl z roku na rok skok do úplně beznaděje.“
Poslechněte si celý pořad Jak to bylo doopravdy v rámci cyklu Hra o perestrojku v audiozáznamu.
Související
-
Každý totalitní režim je slabý a zbabělý. Bojí se svobody a revolty, tvrdí historik
Komunistický režim zakazoval řadu věcí, a to včetně vydávání knih. Do hledáčku estébáků se tak dostávali dokonce autoři, kteří si psali „jen do šuplíku“.
-
Politické rehabilitace se za komunistů ocitly v rukou katů. Ti tak posuzovali sami sebe
Čtyři dekády komunistické historie našeho státu mají na svém kontě řadu nevinných obětí, bezpráví a nespravedlností, ostatně tak jak tomu v totalitních státech bývá.
-
Zuřivý reportér Kisch zaplatil vysokou cenu za to, že sloužil režimu, říká historik
Přezdívku „zuřivý“, kterou novinář a literát Egon Ervin Kisch získal, byla odrazem jeho emocemi překypující povahy.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
