S Gorbačovovou perestrojkou se měnil celý východní blok. Jen ti naši komunisti drželi, míní historik

2. září 2024

Když se na scéně na pozici prvního muže Sovětského svazu (SSSR) objevil v březnu 1985 Michail Sergejevič Gorbačov, asi si nikdo nedokázal představit, jak zásadní roli sehraje. V okolních zemích komunistického bloku rostla nespokojenost, která zdánlivě s děním v SSSR dvakrát nesouvisela. Jen v Československu se zastavil čas – a naše ekonomika mlela z posledního. Začínalo být jasné, že k politické změně musí dojít i u nás, jen nikdo nevěděl, kdy to „praskne“.  

„Když se ohlédneme za čtyřmi dekádami nadvlády SSSR nad východní a střední Evropou, muselo být dění v Moskvě pro země komunistického bloku šokující,“ popisuje historik Michal Stehlík. A dodává: „Vyhlášená odpovědnost za vývoj ve vlastní zemi začala dohánět i československé soudruhy. Najednou totiž z Moskvy přestaly chodit direktivy.“

Účinkuje: historik Michal Stehlík
Hrají: Jan Teplý, Jan Szymik, Svatopluk Schuller, Pavel Rímský, Daniel Bambas
Připravila: Ivana Chmel Denčevová
Režie: Michal Bureš

Michael Gorbačov (1931–2022) byl komunistou od svých 21 let. Prošel celým stranickým aparátem a věnoval se zemědělské politice, postupně také získal mnoho funkcí. „Důležité bylo, že měl jako člen politbyra možnost cestovat na Západ,“ tvrdí historik. Tam si zřejmě uvědomoval problémy své země.

Glasnosť a perestrojka

Ve funkci generálního tajemníka rozhodl, že se bude psát pravda – glasnosť a především vyhlásil přestavbu – perestrojku. Měla zahrnovat řadu reforem tak, aby se podařilo udržet ekonomiku.

Čtěte také

„Její stav byl tristní, Sovětský svaz nezvládal ani oblast zbrojení. Ale ukázalo se, že není možné změnit ekonomiku bez politiky.“

Svou geopolitickou roli tehdy sehrály i Spojené státy americké, kde Ronald Reagan po svém nástupu do prezidentské funkce – bylo to v roce 1981, vyhlásil nesmiřitelnost s „říší zla“, jak označil komunistický svět. I pro Reagana se Gorbačov stal vlastně partnerem, alespoň pokud jde o vyjednávání o omezení zbrojení.

Československo té doby zůstávalo v pasti – to i ve srovnání s dalšími sousedními komunisty ovládanými státy. Postupné změny probíhaly v Polsku, kde bylo silné odborové hnutí v čele s Lechem Wałęsou. Ti byli před námi a už na podzim 1988 si odbory a opozice vystávkovaly svobodné volby.

Čtěte také

Také Maďarsko, o kterém se dlouho říkalo, že tam mají „gulášový socialismus“, se stalo zemí změn. Nejprve společnost přehodnocovala krvavé povstání z roku 1956, docházelo k uvolnění podnikání, a celé to končilo zbouráním železné opony na maďarských hranicích s Rakouskem.  

Německá demokratická republika (NDR) byla zvláštním státem, který železnou oponou oddělil i rodiny, město Berlín se svou proslulou zdí se stalo symbolem dvou světů. Němci utíkali hromadně na Západ přes naši metropoli.

„A Praha byla zahlcená množstvím Trabantů, hlavně v okolí západoněmecké ambasády. To bylo pro Čechoslováky něco nepředstavitelného,“ vzpomíná Stehlík.

Michal Gorbačov, v letech 1985-1991 vůdce sovětského svazu a Ronald Reagan, prezident Spojených států v letech 1981-1989 při podpisu smlouvy o likvidaci raket středního s krátkého doletu z roku 1987

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli se Československá socialistická republika stala před listopadem 1989 kůlem v plotě, historik Michal Stehlík odpovídá: „Jakýsi kůl v plotě jsme byli, ale nakonec naše komunisty dohnala vlastní minulost. Pokud 20 let sedíte v čele státu – a sedíte tam proto, že jste potlačili reformy v roce 1968 –, nemůžete se k nim vracet bez toho, aby vás to nesmetlo.“

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu.

Spustit audio

Související