Naši komunisti o perestrojce hlavně mluvili. Ve skutečnosti se báli, že přijdou o svá korýtka, uvažuje historik
„Vy nevidíte, že kolem nás to všetko ide do haj*lu? Robte niečo!“ Tato slova měl říct prezident a generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák. Přitom právě on byl symbolem strnulosti komunistického režimu, taky se mu říká „prezident zapomnění“. Druhá polovina 80. let byla totiž poznamenána zásadní změnou Sovětského svazu, a to když do funkce „prvního muže“ nastoupil Michail Gorbačov. Chtěl změny, které se pak měly stát i v dalších zemích komunistického bloku.
Veřejnost očekávala, že „nějaké změny“ přijdou, ale českoslovenští komunisté se dostali do „pasti“. Do té doby rozhodovala Moskva, v zemi byly tehdy už přes 20 let okupační vojska a najednou slyšeli, že mají dělat samostatnou politiku a nezůstávat v tzv. omezené suverenitě.
Také uvnitř vedení komunistů bylo několik křídel – někteří proreformní, další konzervativní a pak se našli takoví, kteří se nedokázali rozhodnout. A k tomu tu byla další mocná síla v podobě Státní bezpečnosti (StB), která se ale podle historika Jana Kalouse „k reformám nepřihlásila a podporovala totalitní režim až do konce“.
Perestrojka jen na oko
„S nástupem Gorbačova se o přestavbě, resp. glasnosti, o reformách už jen nemluvilo, viditelná byla snaha je také prosazovat. Husák, který byl spojený s potlačením reforem pražského jara 1968, najednou musel čelit dění v okolních státech komunistického bloku, kde ale už začal dialog s opozicí,“ vysvětluje historik Kalous.
Čtěte také
„Režim vynaložil velké úsilí k zdiskreditování různých ,nonkonformních osobností‘, ale odezva ve společnosti nebyla taková, jakou komunisté předpokládali. A nepomohly ani drobné změny ve vedení státu. Předsedou vlády se tehdy stal Ladislav Adamec, Husákovi zůstala jen prezidentská funkce a generálním tajemníkem ÚV KSČ byl Milouš Jakeš,“ popisuje historik.
Neobjevily se žádné nové elity, „papaláši“ se dál drželi svého koryta. „Byli to lidé spojení s obdobím normalizace – Štrougal, Indra, Biľak, Jakeš a další, kteří sice rétoricky přestavby podporovali, ve skutečnosti doufali, že se stejně nic měnit nebude.“
Ale Moskvě se tento postoj dvakrát nezamlouval, také o tom píše historik Karel Durman.
Čtěte také
„,Spokojenost‘ Gorbačova skončila někdy s koncem roku 1988. Už 15. ledna 1989 – na poradě se spolupracovníky, kteří měli na starost ,země socialistického společenství‘–, přečetl přítomným nepříznivou zprávu KGB z Prahy. Komentoval ji slovy: ,Divoce tam naši perestrojku nenávidí. Celá ta banda, která se chopila moci v roce 1968 a která byla zahrnována přízní Brežněva a dalších. Navíc nám prorokují úplný krach‘.“
A tak to šlo rok po roce, a to až k listopadu 1989, kdy se československý komunistický režim zhroutil. Stejně, jako i celý komunistický blok, který se dostal ale nad ekonomickou a společensko-politickou propast.
Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli naši komunisté podporovali přestavbu, historik Jan Kalous odpovídá: „Slovy ano, v praxi ne. Báli se jakékoli výrazné systémové změny. Předpokládali, že by mohla vyvolat revoluci nebo napětí ve společnosti, sami by pak přišli o svá korýtka.“
Poslechněte si další díl z cyklu Hra o perestrojku v audiozáznamu.
Související
-
Ivana Chmel Denčevová: V 80. letech tady nebyla radost žít
„V listopadu si budeme připomínat už 35 let od pádu komunistického režimu v Československu. A bude nás zajímat, co tomu předcházelo,“ říká autorka cyklu Hra o perestrojku.
-
Až bude Gustáv Husák viset na větvi – zpívali, pili pivo a poslouchali Svobodku
V roce 1970 poslal královéhradecký soud do vězení tři mladíky: Jeníka, Doubka a Dolenského. Nejvíc dostal čtyřiadvacetiletý Miroslav Jeník – deset měsíců.
-
Gustáv Husák a Alexander Dubček. Dva Slováci, kteří fatálně ovlivnili dějiny Československa
Dvojice mužů, která se po krátké době rozpačité (a pragmatické) spolupráce střetla v pookupační části tzv. krizového období 1968/69 o podobu normalizace v Československu.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
