Libor Dvořák: Moskva, Ankara a libyjský obchod
Velký obchod mezi Ankarou a Moskvou v Libyi, tak pojmenovali tři autoři svůj nedávný článek v pařížském Le Mondu věnovaný nejnovějšímu vývoji v této důležité severoafrické zemi. Rusko a Turecko v posledních letech prokázaly schopnost uzavírat velmi pragmatické aliance i tam, kde se jejich zájmy nejednou přímo kříží.
Rusko a Turecko v libyjském případě využívají diplomatického nezdaru Západu k tomu, aby se prezentovaly v roli garantů příštího politického řešení konfliktu. Stejně jako v případě Sýrie tyto dvě země uzavřely novou oportunistickou alianci. Jejím konečným smyslem je prosadit se na diplomatickém poli.
Čtěte také
Devět měsíců po útoku polního maršála Haftara na libyjskou metropoli Rusové s Turky názorně předvedli, že jsou v podstatě hybateli vývoje událostí na této frontě, schopnými periodicky střídat chvíle relativního klidu s nenadálou eskalací konfliktu. Nový scénář, který se postupně zrodil na libyjském bojišti, jde směle srovnat s mírovým procesem v kazašské Astaně z roku 2017. Tam v květnu zmíněného roku probíhaly mezi Ruskem, Tureckem a Íránem rozhovory o takzvané deeskalaci syrského konfliktu. To de facto vedlo k rozdělení syrského území na zóny vlivu zmíněných zemí a k marginalizaci mírových rozhovorů, které se pokoušela zprostředkovat OSN.
Pragmatická aliance
Je tu samozřejmě jedna velmi důležitá otázka – totiž do jaké míry se se zájmy Ankary mohou krýt se zájmy Moskvy v situaci, kdy Turecko podporuje mezinárodně uznaný režim v Tripolisu, zatímco Rusko sice opatrně, a pokud možno nenápadně, ale přece jen stojí na straně polního maršála Haftara.
Čtěte také
„Putin samozřejmě zaznamenal vakuum moci, které by se dalo snadno zaplnit,“ říká o dnešní ruské strategii v libyjském prostoru bývalý ruský diplomat Vladimir Frolov. Ten zároveň připomíná, že pro Kreml je velmi důležité vyslat celému světu jasný politický vzkaz: arabské jaro z roku 2011 a živelná lidová povstání k ničemu nevedou a jediným řešením blízkovýchodních problémů jsou nesmlouvaví autoritáři.
Z tohoto pohledu je moskevská sázka na polního maršála Haftara víc než logická. Rusové jsou přesvědčeni, že tento muž má všechny předpoklady „stát se prototypem vůdce s tvrdou rukou přesně v duchu plukovníka Kaddáfího a prosadit se jako neocenitelná opora v boji proti militantnímu islamismu“, soudí významný ruský orientalista Alexandr Šumilin.
Již zmíněná ruská podpora Chalífy Haftara je ovšem nejspíš jen páka pro další mezinárodní vyjednávání. V tomto ohledu se dosavadní ruská strategie vyplatila a Moskva se poznenáhlu stala klíčovým hráčem na diplomatickém poli, a to s minimálními náklady. Četní experti ujišťují, že například přítomnost žoldáků ruské Vagnerovy soukromé armády na libyjských bojištích financuje Saúdská Arábie. Pro Vladimira Putina ale bude nejdůležitější, že v libyjském konfliktu se postupně prosazuje jako klíčová figura – stejně jako v Sýrii.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Související
-
Co znamenají boje o Tripolis pro Libyi i celý region?
Libyjský generál Chalífa Haftar zaútočil na hlavní město Tripolis, kde sídlí mezinárodně uznávaná vláda národní jednoty.
-
Rusko usiluje o vliv v Libyi, Trumpova administrativa o ni nemá zájem
Podle britských médií se v Benghází a Tobrúku nacházejí ruské základny, zvláštní jednotky Specnaz, agenti GRU i žoldáci takzvané Vagnerovy soukromé armády.
-
S Libyí nemá cenu jednat, Evropě s uprchlickou krizí nepomůže, tvrdí německý expert
„Libye čelí obrovské vnitrostátní migrační vlně, kterou způsobuje násilí. Navíc do ní směřují uprchlíci z pouštních oblastí a ze západní Afriky,“ upozorňuje Thomas Hüsken.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
![hurvinek.jpg hurvinek.jpg](https://plus.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/4c83e43279b642121b870ce888c62be8.jpg?itok=5JPOJ2vm)
![](https://plus.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/c61cb9fdb5b8bd1e1a6d06ebcb7110e7.jpg?itok=4Fwwcnre)
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka