Libor Dvořák: Moskva, Ankara a libyjský obchod

Rusko a Turecko v libyjském případě využívají diplomatického nezdaru Západu k tomu, aby se prezentovaly v roli garantů příštího politického řešení konfliktu. Stejně jako v případě Sýrie tyto dvě země uzavřely novou oportunistickou alianci. Jejím konečným smyslem je prosadit se na diplomatickém poli.

Čtěte také

Thomas Kulidakis: Libye a boj o dominanci ve Středomoří

Devět měsíců po útoku polního maršála Haftara na libyjskou metropoli Rusové s Turky názorně předvedli, že jsou v podstatě hybateli vývoje událostí na této frontě, schopnými periodicky střídat chvíle relativního klidu s nenadálou eskalací konfliktu. Nový scénář, který se postupně zrodil na libyjském bojišti, jde směle srovnat s mírovým procesem v kazašské Astaně z roku 2017. Tam v květnu zmíněného roku probíhaly mezi Ruskem, Tureckem a Íránem rozhovory o takzvané deeskalaci syrského konfliktu. To de facto vedlo k rozdělení syrského území na zóny vlivu zmíněných zemí a k marginalizaci mírových rozhovorů, které se pokoušela zprostředkovat OSN.

Pragmatická aliance

Je tu samozřejmě jedna velmi důležitá otázka – totiž do jaké míry se se zájmy Ankary mohou krýt se zájmy Moskvy v situaci, kdy Turecko podporuje mezinárodně uznaný režim v Tripolisu, zatímco Rusko sice opatrně, a pokud možno nenápadně, ale přece jen stojí na straně polního maršála Haftara.

Čtěte také

Libyjský generál Haftar zřejmě dostává zbraně ze zahraničí navzdory zbrojnímu embargu

„Putin samozřejmě zaznamenal vakuum moci, které by se dalo snadno zaplnit,“ říká o dnešní ruské strategii v libyjském prostoru bývalý ruský diplomat Vladimir Frolov. Ten zároveň připomíná, že pro Kreml je velmi důležité vyslat celému světu jasný politický vzkaz: arabské jaro z roku 2011 a živelná lidová povstání k ničemu nevedou a jediným řešením blízkovýchodních problémů jsou nesmlouvaví autoritáři.

Z tohoto pohledu je moskevská sázka na polního maršála Haftara víc než logická. Rusové jsou přesvědčeni, že tento muž má všechny předpoklady „stát se prototypem vůdce s tvrdou rukou přesně v duchu plukovníka Kaddáfího a prosadit se jako neocenitelná opora v boji proti militantnímu islamismu“, soudí významný ruský orientalista Alexandr Šumilin.

Komentátor Českého rozhlasu Libor Dvořák vysvětluje situaci kolem kontroverzního návrhu zákona učinit z ruských okupantů válečné veterány|foto: Český rozhlas

Již zmíněná ruská podpora Chalífy Haftara je ovšem nejspíš jen páka pro další mezinárodní vyjednávání. V tomto ohledu se dosavadní ruská strategie vyplatila a Moskva se poznenáhlu stala klíčovým hráčem na diplomatickém poli, a to s minimálními náklady. Četní experti ujišťují, že například přítomnost žoldáků ruské Vagnerovy soukromé armády na libyjských bojištích financuje Saúdská Arábie. Pro Vladimira Putina ale bude nejdůležitější, že v libyjském konfliktu se postupně prosazuje jako klíčová figura – stejně jako v Sýrii.

Autor je komentátor Českého rozhlasu