Thomas Kulidakis: Libye a boj o dominanci ve Středomoří
Středozemní moře je strategická oblast skýtající výhody obchodní i vojenské.
Napříč staletími si to uvědomovaly jednotlivé mocnosti, které se snažily ovládnout obchodní cesty, stavět vojenské základny, budovat a udržovat kolonie a tím kontrolovat celý region. O vliv v oblasti se teď vede zástupná válka v Libyi, jejíž výsledek je zásadní pro celou Evropskou unii.
Čtěte také
Evropská unie má tři hlavní zájmy. Za prvé, ukázat, že má alespoň nějaký vliv ve svém nejbližším sousedství. Za druhé, zabránit řádění pašeráků lidí, kteří si z válkou rozvrácené Libye udělali výnosné místo podnikání. Uprchlíky utíkající před válkou a politickým útlakem i ekonomické migranty toužící po lepším životě v Evropě vykořisťují a následně za tučný peníz převážejí na starý kontinent.
Tam vytváří migrační hysterie tenze, které ohrožují samotné základy integračního spolku. Hádky o solidaritu podrývají důvěru mezi státy, která je pro fungování jakéhokoliv nadnárodního celku nezbytná.
Do doby, než bude v Libyi jedna vláda, efektivně ovládající celé území, je situace kolem nelegální migrace neřešitelná. Vracet lodě s migranty je podle mezinárodního práva nelegální. Na nouzový signál se musí odpovědět a žádost o azyl musí být vyřízená. Snaha Itálie uzavřít své přístavy alespoň neziskovým organizacím skončila neúspěchem.
Koalice Egypta, Izraele, Kypru a Řecka
Třetí zásadní věc pro celou Evropskou unii je vstup Turecka do libyjského konfliktu na straně Sarrádžovy vlády sídlící v Tripolisu. Kabinet uznávaný OSN se dostal pod tlak jednotek polního maršála Haftara. Jeho ofenzíva je prozatím úspěšná.
Sarrádž tedy tváří tvář stále pravděpodobnější porážce rád uzavřel s Tureckem dohody o vytyčení námořních hranic a vojenské pomoci. To vyvolalo protiakci evropských mocností i zbytku mezinárodního společenství.
Čtěte také
Dohoda o vojenské pomoci je jasné porušení zbrojního embarga. Doposud ale existovalo jen na papíře. Porušovalo ho Turecko, porušovaly ho také mocnosti podporující maršála Haftara. Ankara tak jen veřejně stvrdila to, co už stejně dělala dávno. Důležitější je druhé ujednání o vytyčení námořních hranic. Prezident Erdogan dal jasně najevo, že to byl hlavní důvod tureckého angažmá v severoafrickém konfliktu.
Turecko se podle něj bude vměšovat tak dlouho, dokud ostatní neuznají z jeho pohledu právoplatné nároky v oblasti východního Středomoří. Tedy především právo hledat ložiska zemního plynu a po nálezu také zemní plyn těžit i ve vodách jeho sousedů.
Ujednání o vytyčení námořních hranic mezi Ankarou a Tripolisem podle zbytku světa ignoruje fakt, že mezi oběma zeměmi je Egypt, Řecko a Kypr. Na odsouzení ujednání se shodly i dvě velmoci, které si tradičně nerozumí, USA a Rusko. Podle mínění všech hráčů, s výjimkou Sarrádže a Turecka, jsou dohody podle mezinárodního práva neplatné.
Čtěte také
Evropská unie vyhlásila vůči Turecku sankce. Itálie, podporující Sarrádže, v tomto případě také obrátila. Její společnost ENI si totiž na plyn ve východním Středomoří koupila licenci.
Ankara prý v Libyi dosáhne vítězství a vlivu, jako ho dosáhnul paša Barbarossa. Ten byl původně pirát, ale tak rozšiřoval vliv Osmanů, že se stal součástí vládní vrstvy. Ostatní mocnosti se rozhodly dnešnímu Turecku v podobném úspěchu zabránit. V Berlíně se shodly na nutnosti vynutit v případě Libye zbrojní embargo.
Turecko ovšem do hry vstoupilo poslední, takže ho záměr bolí nejvíce. Evropská unie se chystá nasadit loďstvo, zvažuje vyslání vojáků dohlížejících na příměří. Francie stojící na straně Haftara má mimo jiné také licence na těžbu plynu v okolí Kypru.
Spojené státy americké narýsovaly koalici Egypta, Izraele, Kypru a Řecka. Velká Británie Turecko varuje, protože na Kypru má své základny. Velká geopolitická hra podobná hrám minulého století o Středomoří pokračuje.
Pohled do minulosti jasně ukazuje, co se Evropě může stát v případě turecké výhry v zástupném libyjském konfliktu. Současné turecké výhrůžky migrační vlnou a narušování suverénních práv sousedů je ale vodítko pro budoucí vývoj nejlepší.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
