Kamila Pešeková: Slovenští lékaři na barikádách
Když se slovenský premiér Robert Fico léčil po květnovém atentátu v banskobystrické nemocnici, vládní představitelé o tomto zařízení mluvili v superlativech. Zachránit život premiéra je pochopitelně výkon, za který by se nemuseli stydět ani nikde jinde. Pár měsíců přešlo a banskobystrická nemocnice je znovu předmětem velkého zájmu. V žádném jiném zdravotnickém zařízení na Slovensku totiž nepodalo v posledních týdnech výpověď tolik lékařů jako právě zde.
Také oni se přidali k celorepublikovému protestu a spolu s dalšími více než 3300 lékaři požadují lepší podmínky pro svoji práci. Vědí, že jejich hromadné výpovědi jsou krajním řešením. Ale z jejich pohledu asi jediným způsobem, jak upozornit na tíživou situaci slovenského zdravotnictví.
Čtěte také
Vláda zatím nevyvinula žádné aktivity, aby na jejich požadavky reagovala a celou situaci uklidnila. Premiér Robert Fico dal dokonce opakovaně najevo, že to není „premiérské téma“ a dal od problému ruce pryč.
Slovenský parlament navíc přijal v reakci na lékařské protesty zákon, podle kterého v mimořádné situaci lékaři ve výpovědní lhůtě pracovat jednoduše musí, i když mají nadpracovaných dostatek přesčasů.
Obě strany sporu neprojevují vůli ustoupit a celá záležitost se zdá neřešitelná. Protest lékařů má přitom i další rozměr. Nejde jim pouze o vyšší platy, tímto způsobem dávají najevo také nesouhlas s plánovanou přeměnou nemocnic na akciové společnosti.
Čtěte také
Protestující se obávají, že tím se vytvoří předpoklady, aby do nich v budoucnu mohli vstoupit strategičtí investoři, ať už domácí – kde těch hráčů zase není tolik – nebo zahraniční.
A že konečným výsledkem mohou být nemocnice, které budou poskytovat pouze služby, které z pohledu těchto investorů vydělávají, ty ostatní jednoduše zruší.
Právě proto možná reaguje resort zdravotnictví tak podrážděně. Protesty vnímá jako tlak ze strany lékařských odborů a jejich snahu o zasahování do výlučné působnosti ministerstva.
Vytvořit podmínky
Pokud má stát zájem na tom, aby zdravotnictví fungovalo, musí na to vytvořit podmínky. Nutným předpokladem pro to ovšem je, aby udržoval základní dialog s těmi, co ve zdravotnictví pracují: s lékaři, sestrami a dalším personálem. I za cenu ústupků.
Slovensko se už dlouhodobě potýká s nedostatkem lékařů. Masivně odcházejí za lepším do České republiky, nebo ještě dál na západ. Stát jim v tom nemůže bránit. Může akorát vytvořit takové podmínky, aby je dál držel na Slovensku.
Vůbec ale není přípustné, aby stát vystupoval z pozice síly a nutil pracovat ty, kteří pracovat nechtějí.
Starý bonmot říká, že vyspělost státu se nepozná podle množství vyrobené oceli, ale podle toho, jak funguje jeho zdravotnictví. To například během socialismu moc nefungovalo, kdo nedal úplatek, nebo neměl někde známé, kteří by mu zajistili péči, ničeho nedosáhl.
Tento systém na Slovensku bohužel nikdy úplně nevymizel. Teď k tomu ještě budou chybět lékaři.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
