Jiří Leschtina: Společnost volá po regulaci zbraní. Politici by měli pozorně naslouchat
Bylo pochopitelné, že se po masové vraždě na pražské Filozofické fakultě UK ozvalo volání po přísnější regulaci střelných zbraní. Tím spíš poté, co policie zveřejnila závěry půlročního vyšetřování, objasňující řadu detailů, jsou na místě otázky, jestli by vláda neměla přijít s dalším utužením zbrojní legislativy.
Je smutným paradoxem, že měsíc po prosincové střelbě schválila Poslanecká sněmovna v závěrečném čtení zpřísňující novelu zbraňového zákona, která ale nereagovala na předvánoční tragédii.
Čtěte také
I tak ale úprava zákona zčásti přitvrzuje legislativní benevolence a zužuje mezery, které pachateli masové vraždy usnadnily cestu k povolení držet zbraň i k pořízení zbrojního arzenálu.
Zásadním přínosem je uzákoněni digitalizace centrálního registru zbraní, do kterého mají získat přístup ošetřující lékaři a ověřovat, jestli je jejich pacient držitelem zbrojního průkazu.
Policii může uvolnit ruce i možnost preventivně zabavit zbraň u potenciálně nebezpečných držitelů, například i při výhrůžkách na sociálních sítích. K určitému rozpohybování prevence může přispět i zavedení povinnosti prodejců zbraní hlásit podezřelé nákupy.
Lidé by chtěli ještě přitvrdit
Přesto odhodlání zákonodárců podstatně zaostalo za představami občanů o přitvrzení pravidel přístupu ke zbraním.
Čtěte také
Podle lednového průzkumu agentury STEM by například 72 procent veřejnosti souhlasilo s omezením počtu zbraní, které může jeden člověk vlastnit. Více než 80 procent dotázaných by také podpořilo zavedení povinných psychotestů pro žadatele o zbrojní průkaz.
Jistě, jde o bleskové průzkumy po masakru na pražské filozofii. Přesto si nelze představit, že by se během půl roku mínění veřejnosti nějak podstatně zvrátilo ve shovívavost ohledně přístupu ke zbraním.
Za této situace by se politici měli otevřít například debatám, jestli má být dál únosné, aby si občané pro vlastní obranu pořizovali dlouhé, samonabíjecí zbraně se zásobníkem na deset ran, s tlumiči a dostřelem na tisíc metrů. Tedy zbraně, které se v rukou vyšinutých sociopatů mění ve vražedná monstra.
Čtěte také
Právě tak je záhodno zvažovat zavedení psychologických testů pro žadatele o zbrojní průkaz, které ministr vnitra Rakušan včlenil do novely zbraňového zákona. Ale ze záhadných důvodů je z ní vyřadil po tragédii na filozofické fakultě.
Přitom tyto psychotesty jsou v jiných evropských státech běžné. Bez problémů je zvládají kliničtí psychologové například v Rakousku, Španělsku i na Slovensku.
Problémem zůstává, že politici v Česku až dosud příliš podléhali nátlakům výbojné prozbraňové lobby.
Vrcholem jejich nepochopitelné vstřícnosti bylo, když v roce 2021 obě komory Parlamentu ČR namontovaly do Ústavy „právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní“. Bez ohledu na to, že právo na nutnou obranu už máme zaručeno v trestním zákoně.
Měli bychom doufat, že úděsná událost na filozofické fakultě oslabí i nezdravé pochopení politiků pro střeleckou lobby, která se jistě bude při jakékoliv regulaci střelných zbraní ohánět ústavním právem na obranu. I proto by bylo projevem návratu ke zdravému rozumu, kdyby tento zbytečný a nelogický paragraf co nejrychleji zmizel z české konstituce.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
