Petr Honzejk: ODS vypadá jako strana, která se chystá na porážku

První a méně významným důvodem je současná pozice v průzkumech preferencí. Podle aktuálního Kantaru má 15 procent a na suverénně vedoucí ANO ztrácí propastných 22 procentních bodů.

Čtěte také

Fiala to má jako lídr složité. Dnešek vyžaduje někoho, kdo ukřičí ostatní, říká spoluzakladatel ODS

O moc lepší to není ani v koalici Spolu, kde ztrácí procentních bodů patnáct. Rok je v politice sice geologické období, ale na to, aby se tato propast v podpoře veřejnosti zacelila, by byl potřeba tektonický pohyb síly v české politice zatím nezaznamenaný.

Aby k němu došlo, musela by ODS podat opravdu mimořádný výkon. A ten, čímž se dostáváme k druhému a podstatnějšímu důvodu pesimistického výhledu pro občanské demokraty, v dohledu není. Nutnou podmínkou, aby strana mohla mimořádný výkon podat, je totiž sebevědomí. Ne ve smyslu pocitu výjimečnosti, nadřazenosti, či dokonce zpupnosti. Ale ve smyslu vědomí si sama sebe. A právě to současné ODS chybí. A chybí jí to čím dál víc.

Strana s vítěznou mentalitou?

Co stranické sebevědomí znamená? Partaj musí vědět, čím vlastně je, co chce, co nabízí voličům, musí věřit svému vedení a svému úspěchu. Jen tak může přesvědčit voliče a vyhrát. Když se podíváme na současnou ODS, ani v jedné ze jmenovaných oblastí zrovna neexceluje.

Čtěte také

ODS je jako značka ohrožená, musí něco udělat. Sama může získat až 20 procent, soudí Topolánek

Pokud jde o identitu, tak uvnitř strany se handrkují klasičtí liberálové s obdivovateli Donalda Trumpa. Ten představuje vlastně stejný mentálně politický svět jako v Česku Andrej Babiš, proti kterému přitom strana oficiálně vystupuje jako proti největšímu soupeři, ba nepříteli.

Vnitrostranické rozpory existují v zásadních politických tématech, jako je třeba vztah k evropské integraci či podpora médií veřejné služby. Všechny ideové spory se přitom už ventilují na veřejnost, což u voličů nutně vyvolává otázku, čím vlastně ODS je, jakou politiku chce hájit.

Vyřešená není ani nabídka voličům. Co má být tahák do voleb? Zatím to vypadá, že se ODS pokouší přesvědčit veřejnost, že není tak zle, jak se obecně soudí. Což má sice pravdu, ale volby se většinou vyhrávají na tom, že se voličům nabídne naděje a lepší příští, ne jen obhajoba toho, co je.

Čtěte také

V Česku může vládnout každý s každým. Koalice ODS a ANO by mohla zemi posunout, soudí Šídlo

Nový je zatím jen marketing, kdy Petr Fiala sundal sako a začal se objevovat na TikToku. Otázka je, jestli proměna profesora, který nesundá kalhoty od obleku a košili ani při výstupu na Ještěd, v cool týpka může být pro voliče důvěryhodná, nebo jestli se nad ní, v lepším případě, jen smutně pousmějí.

Ani ve straně není důvěra ve vedení kdovíjaká. Předseda Petr Fiala sice na kongresu neměl vyzyvatele, ovšem jeho politická vize, tedy sázka na koalici Spolu, je opakovaně zpochybňována nejen obskurními postavami typu Jana Zahradila, ale i nejpopulárnějším a nejúspěšnějším politikem ODS – jihočeským hejtmanem Martinem Kubou. Strana, kde jeden druhému maže schody, těžko může podat navenek výjimečný výkon.

Petr Honzejk|foto:Matěj Skalický, Český rozhlas

No a o „víře v úspěch“ svědčí to, že už se ve straně mluví o tom, kdo by mohl po volbách Petra Fialu nahradit. Nejčastěji v této souvislosti padá jméno místopředsedy a ministra dopravy Martina Kupky. Strana, které by se dalo věřit, že věří v úspěch, by přitom o něčem takovém na veřejnosti samozřejmě vůbec spekulovat neměla. Může a má být samozřejmě připravena na vše, ale mluvit o tom veřejně je spíše znak poraženectví než sebevědomí.

Celkově: stát se může cokoli, do voleb chybí jedenáct měsíců, což je opravdu dlouhá doba. Ale ODS nyní jako sebevědomá strana s vítěznou mentalitou opravdu nevypadá. Vyhlíží jako formace, která se chystá na porážku, a nikoli nevýznamní jednotlivci v ní myslí spíše na to, jak se uplatnit po ní, než jak jí zabránit.

Autor je komentátor Hospodářských novin