Libor Dvořák: Co ukázal týden po volbách v Bělorusku

14. srpen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Povolební protesty v Bělorusku

Jak se zdá, necelý týden po skončení skandálních prezidentských voleb jsou sice občanské protesty proti jejich evidentně zfalšovaným výsledkům méně početné, zato se z velkých měst šíří na venkov. Rodí se také stávkové hnutí, které běloruskému diktátorovi naznačuje, že jeho situace je opravdu vážná.

Posloucháte rádi komentáře a glosy? Všechny najdete na stránkách mujRozhlas.cz

Bělorusové zřejmě zatím nehodlají ustoupit: včera večer v Minsku na místě smrti jednoho z demonstrujících vznikl pět kilometrů dlouhý živý řetěz solidarity. Což je v této chvíli nejběžnější a dlužno říci chvályhodná forma protestu, protože pro policii je těžké hledat důvody pro jeho potlačení – zvlášť když takovéto řetězy stojí po chodnících a jsou nanejvýš hmatatelným důkazem nenásilných úmyslů.

Čtěte také

Zcela bezprecedentní je pak odchod sedmi populárních moderátorů státní televize z dobře placených míst do existenční nejistoty: lépe svou nevoli zlému taťkovi Lukašenkovi snad ani naznačit nemohli.

A vypadá to, že taťka poselství národa nepřeslechl: předsedkyně běloruského Senátu jeho jménem prohlásila, že „prezident respektuje přání pracovních kolektivů a nařídil, aby všechny vážné incidenty mezi silovými složkami a občany byly prošetřeny“.

Zřejmě už se také našel obětní beránek, který si to všechno za Lukašenka alespoň prozatím odskáče – běloruský ministr vnitra Jurij Karajev. Ten v televizi ONT prohlásil: „Beru na sebe veškerou odpovědnost a omlouvám se za zranění těm, kteří k nim během protestům náhodou přišli.“ Poněkud vyhýbavé, ale přece – takové věci se dřív neděly.

Lukašenkova pozice

Čtěte také

K největšímu zamyšlení by ale běloruský vývoj tohoto týdne měl přimět samotného běloruského prezidenta. Ten sice v nedávném velkém rozhovoru s ukrajinským novinářem Dmytrem Gordonem prohlásil, že si „sám sebe mimo prezidentský úřad neumí představit“, ale teď by si měl uvědomit, že v něm setrvá jedině na policejních bodácích. A to není pozice právě pohodlná.

Výzvy, které v těchto dnech občané Lukašenkovi adresují, přesně shrnula běloruská nositelka Nobelovy ceny za literaturu Světlana Alexijevičová: „Odejdi, dokud není pozdě, dokud jsi národ neuvrhl do příšerné propasti občanské války. Odejdi! Nikdo nechce ani Majdan, ani krev, jen ty chceš moc!“

Libor Dvořák, novinář, komentátor Českého rozhlasu Plus a překladatel z ruštiny

Se zajímavým varováním Lukašenkovi přišel i ruský politolog Kirill Rogov, který mu připomíná osud Nicolae Ceauseskua a konstatuje: Jakmile silové složky pochopí, že zločinné rozkazy svého velitele už nemůžou plnit, odstraní ho. Lukašenko zkrátka má, o čem přemítat.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio

Související