Ondřej Kepka: Velikost je i v tom, přiznat si své chyby. Platí i pro státy
Moje babička, Anděla Kepková, rozená Tumpachová, byla z ryze české rodiny. Měla celoživotní kamarádku Elzu Hage, sudetskou Němku, se kterou se pravidelně navštěvovaly. Babička často jezdila do Maršíkova, neboli Marschendorfu, kde rodina Hage žila, a Elza pravidelně navštěvovala Prahu. Neřešily politiku, vzájemně se učily češtinu a němčinu a staly se z nich velké životní kamarádky.
Jednoho dne po konci druhé světové války měla paní Hage jen pár hodin na to, aby se ze svého rodného domku, ve kterém po staletí jejich rodina žila, musela odstěhovat. A od té doby se s babičkou už nikdy neviděly. Dopisovaly si. Paní Hage psala skvělou češtinou a posílala babičce i balíčky vždycky k Vánocům, stejně jako moje babička posílala balíčky jí.
Čtěte také
Když jsem se dostal poprvé do západního Německa, navštívili jsme rodinu paní Hage, která nás s radostí přivítala. Bohužel babička už neměla sílu na takovou relativně dalekou cestu. Bylo úžasné, když nám paní Hage v německém městečku ukázala obrovské album plné fotografií, které jsem znal i z našich alb, některé jsem ale viděl poprvé, byla na nich rodina mého tatínka, rodina mé babičky a společné fotografie. Manžel Elzy, pan Hage, měl z odsunu tak velké trauma, že se nikdy nevydal přes hranice do Československa, i když už by mohl.
Druhá světová válka znamenala pro naši zemi obrovské hrůzy. Prožívala je i moje babička. A to nejen ve chvílích, kdy před jejím domem vybuchla velká letecká puma, která zdemolovala celý byt. Tehdy měli velké štěstí, že se včas dostali do krytu a toto bombardování přežili. To, co způsobili nacisté v našich zemích, byly velké hrůzy, které poznamenaly statisíce našich rodin, našich životů.
Dlouho utajované excesy
V předválečném Československu se vždycky míchaly kultury. Kultura česká, židovská a německá. Patřily vždycky k životům Brňanů, Jihlavanů a téměř celého našeho pohraničí.
Čtěte také
Mnozí autoři, kteří jsou v čítankách jako významní čeští spisovatelé, psali částečně i německy. Karel Klostermann psal o soužití Čechů a Němců překrásné povídky, které patří k tomu nejlepšímu, co naše literatura má. Vzájemně jsme se obohacovali, inspirovali. Vynikající konstruktér Tatry, Hans Ledwinka, byl Rakušák. A takhle bychom mohli pokračovat dál a dál.
Válka bohužel měla efekt i v tom, že ta obrovská bolest, utrpení, se převalily často i vůči zcela nevinným antifašistům německé národnosti. A odehrály se dlouho utajované excesy, které se postupně od 90. let minulého století čím dál více odhalují, o kterých Juraj Herz natočil vynikající film Habermannův mlýn a které jsou součástí našich dějin.
Velikost každého národa není o tom, že zatají část své negativní historie, ale že si ji dokáže otevřeně přiznat. Každý stát, každý národ má ve své historii chvíle silné i slabší. Dnes nežije ani paní Hage, ani moje babička. Kdyby žily, jistě by se rády potkaly a nevyčítaly by si chyby, které samy nezpůsobily.
Autor je herec a předseda Herecké asociace
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
