Ondřej Konrád: Zlomové volby z jara 1996
Před třiceti lety ještě asi Václav Klaus neužíval neologismus, dost možná jím samým vynalezený, totiž ne-výhra. Ale kdyby, pak jím, anebo rčením o Pyrrhově vítězství, mohl charakterizovat výsledek prvých sněmovních voleb v samostatné České republice, které sice jeho ODS vyhrála s více méně stejným výsledkem jako před čtyřmi roky ještě za federace, čili s necelými třiceti procenty.
Čtěte také
Jenomže mezitím giganticky, o celých dvacet procent (!), vyrostla sociální demokracie. Po své obnově zprvu nijaká, pak ovšem pokropena živou vodou zkraje roku 1993 zvolením předsedy Miloše Zemana.
Který ucítil v ovládnutí strany tradičně levicové, ale nikoli totalitní, naopak po únoru 1948 komunisty pohlcené, velkou šanci. A ihned se začal vymezovat jak přímo proti Klausovi, tak občanským demokratům vůbec, velmi ostře. Pro mnohé voliče, zmatené restaurací kapitalismu a ztrátou ochranitelského státu, se Zemanova ČSSD, dnes skomírající pod názvem SOC-DEM, musela jevit jako svého druhu záchrana.
Uzeniny a autobus
Někdejší prognostik nadto prokázal nesporné politické nadání, včetně obratného mixování demagogie s populismem. Dával neustále najevo svou lidovost (zjednodušeně řečeno při pivu, becherovce, klobáse a hořčici), i že on rozhodně nebude nadržovat velkokapitálu, malovanému komunisty čtyřicet let v nejhorších barvách.
Čtěte také
Byť podstatu tržního hospodářství Zeman nezpochybňoval. Nemalou roli pak sehrálo i důsledné křižování republiky, v opět plebejském duchu, starým autobusem nazvaným Zemák – během volební kampaně s několika mítinky denně a permanentními i šťavnatými útoky na vládu ODS, lidovců a ODA.
Ta sice po volbách pokračovala, ale coby menšinová. Zeman svou sestavit s KSČM a Sládkovými republikány moudře nemínil, a z postu předsedy Sněmovny Klausův kabinet číslo dvě prostě toleroval. A věděl, že se jeho chvíle blíží.
Skrupule stranou
Což nastalo před koncem následujícího roku skrze kauzu černého financování ODS, vláda podala demisi, přišla první úřednická pod vedením guvernéra ČNB Tošovského a na jaře 1998 rovněž prvé předčasné volby, ve kterých už Zeman dominoval.
Ale pořád neměl dost křesel k jednobarevné vládě. Přesto se k ní dostal uzavřením doslova šokující „opoziční smlouvy“ s největším rivalem Klausem. Následující období vlády výhradně z politiků ČSSD, držené u moci výměnou za vlivné pozice občanskými demokraty, od nichž se předtím odštěpila část členů a vznikla Unie Svobody, je mnohými politology dodnes považováno za bezskrupulózní podvod na voličích, který otřásl obecnou důvěrou v politiku.
Kořeny měl ovšem ve volbách 1996. Kdy mimochodem o slunečné sobotě 1. června Václav Klaus už po sečtení výsledků štiplavě vítal hlouček novinářů vcházejících do tehdejšího sídla ODS ve Sněmovní ulici: „Á, tyhleti za to můžou!“ A co si budeme povídat, myslel to vážně.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
