Petr Šabata: Ne, velké zadlužení státu na investice růst HDP nepřinese
My se nezadlužujeme, my investujeme, vysvětlují představitelé vlády Andreje Babiše (ANO), proč připravují výrazné rozvolnění pravidel pro sestavování státních financí. A slibují, že velkými státními investicemi v budoucnu zase naplní rozpočet, nyní postupně zatěžovaný výrazným zadlužením.
Čtěte také
Ekonomicky je to regulérní úvaha, jenže v Česku hlavně nebezpečný risk. Říká to například předseda nezávislé Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl, jehož kritiku minulé vlády současná ministryně financí Alena Schillerová (ANO) ráda využívala.
„Já bych tomu i rád věřil,“ řekl Hampl v České televizi. „Nebýt toho, že vidím realitu... Není to tak, že dneska investuju 100, a za deset let mám 110 nebo 115 ve státním rozpočtu.“
Duhy u nás i u sousedů
Ke stejnému závěru dospěla nedávno analýza think tanku IDEA nazvaná Může česká ekonomika vyrůst z dluhu? Pracuje s předpokladem, že je to možné v případě, kdy tempo ekonomického růstu dlouhodobě převyšuje úrokovou sazbu, za kterou si stát na dluh půjčuje.
Čtěte také
Jenomže v letech 2000 až 2024 schodky rostly výrazněji, takže míra zadlužení státu se podstatně zvýšila z 10 na 42 procent HDP. Vlády utrácely, investovaly, slibovaly hory doly, ale nakonec zbyl daňovým poplatníkům jen ten vyšší dluh.
I v tradičně šetřivém Německu si ale uvolnili dluhovou brzdu, aby nastartovali stagnující ekonomiku. A v zásadě dobrým příkladem je Polsko: za 20 let se jeho ekonomika zdvojnásobila, s rychlým růstem HDP rostla i životní úroveň.
Země se při tom zadlužila, investovala do infrastruktury a především – dokonale čerpala evropské fondy. Ale právě teď se i v Polsku tyto zdroje růstu vyčerpaly.
Multiplikační efekt
Proč nevěřit vládě Andreje Babiše, že dokáže jít polskou cestou? Proti je vedle neblahé nedávné zkušenosti také ekonomická realita. Aby koruna vládních výdajů vytvořila přinejmenším korunu hrubého domácího produktu, musí být splněny jisté podmínky.
Čtěte také
Jenže dnes investice nepřinesou to, čemu ekonomové říkají příznivý multiplikační efekt, protože ve slušně rostoucí ekonomice chybí volné kapacity. Není především víc lidí na práci, kapacit ve stavebnictví, není víc potřebného materiálu, strojů... A když je státní investice přitáhnou, budou chybět jinde.
Také ideový otec koaličních Motoristů Václav Klaus nedávno v Právu varoval: multiplikační efekt je v české ekonomice nižší než jedna, cituje německé zdroje, které uvádějí číslo 0,6. Vliv výdajů na HDP tedy není plusový.
Po nás potopa?
Vládní Hospodářská strategie, za níž stojí místopředseda kabinetu Karel Havlíček (ANO) a kterou byznys i experti povětšinou chválí, dává jasný příslib:
„Již v roce 2029 celkové výnosy v podobě dodatečného ekonomického růstu i přílivu kapitálu z transformace přesáhnou roční náklady potřebných investic.“ Tady už ale ekonomové hovoří o magii, pohádkách a zbožných přáních.
A proti kabinetu jako celku – čest výjimkám – mluví také jeho dosavadní nekompetentnost: alibistický přístup k obranné politice, destrukce agend dosud fungujících na úřadu vlády, vyhánění odborníků z ministerstev, amatérství při rušení koncesionářských poplatků, legislativní zmetky, kam se podíváš...
Těžko věřit vládě, že je schopná moudře investovat do dlouhodobého růstu, když její ostatní výkony zastřešuje heslo: po nás potopa.
Autor je šéfredaktor deníku Právo
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
