Jan Macháček: Bělorusko – výzva pro Západ

Prezidentské volby, ve kterých oficiálně zvítězil prezident Alexandr Lukašenko, byly evidentně zmanipulované, protože nezávislé průzkumy přinášely propastně odlišné odhady, než byl oficiální výsledek. Volby též nebyly svobodné, nebyla umožněna účast opravdu nezávislých pozorovatelů. I tak je hlášeno mnoho případů volebních manipulací.

Čtěte také

Cichanouská bezpochyby vyhrála. Lukašenko si bude muset lidi kupovat, očekává běloruský exulant Jandjuk

Běloruská opozice prokazuje dospělost, zodpovědnost a sílu. I tak je zatím těžké odhadnout, co bude následovat. Je to tak, že to Lukašenko tentokrát skutečně přehnal – nejen brutalitou zásahu, ale i velikášským nafouknutím výsledku, tedy osmdesátiprocentním vítězstvím? Budou protesty pokračovat? Bude následovat pád režimu? Bude pokračovat tlak na reformy a demokratizaci? To všechno zatím pochopitelně nevíme.

Běloruská výjimka

Nejprve několik nesourodých poznámek a na závěr jedna důležitá. Pokud se v Bělorusku skutečně zvedne odpor proti režimu, je důležité vědět, že v mezinárodním kontextu jde o izolovaný případ. Nejsme svědky žádné vlny ani posloupnosti barevných revolucí, ani něčeho na způsob dnes už málem zapomenutého Arabského jara.

Dokonce na druhém konci zeměkoule ve Venezuele je – taky díky koronaviru – vlastně ticho po pěšině. Konec historie oznamovaný na počátku 90. let se nekoná. Demokratizace a liberalizace je z globálního pohledu na setrvalém ústupu.

Co se týče našich vzpomínek na pád minulého režimu, tak jeden mrtvý při demonstraci může evokovat vzpomínku na zabitého studenta Martina Šmída alias provokatéra StB. V Bělorusku demonstranta zabili doopravdy. Roznětka pro konec režimu to ale může být podobná.

Čtěte také

Unie by kvůli Bělorusku musela obětovat své zájmy, proto neudělá nic, spekuluje Rzeczpospolita

Jinak je ale rozdílů mezi komunistickou totalitou a Lukašenkovým režimem bezpočet. S Běloruskem normálně probíhá mezinárodní obchod a hlavně se z Běloruska může cestovat do zahraničí. Lukašenkovi by vlastně vůbec nevadilo, kdyby se mu všechny elity odstěhovaly. Kdyby toto bývali nechali plavat čeští normalizátoři, člověka až mrazí z toho, že tu mohli být třeba dodnes.

Evropa bez plánu

Nyní ale k tomu podstatnému. Úspěch protestů samozřejmě bude záviset na míře solidarity a pomoci, které se jim ve světě dostane. Samozřejmě musí přijít sankce. Ty už byly ze strany EU jednou uplatněny, ale následně v roce 2015 uvolněny poté, co Lukašenko propustil některé politické vězně.

Když si ale vzpomeneme na tragédii ukrajinského Majdanu, člověka děsí pomyšlení na to, že Evropa – a s ní celý Západ – nemá vlastně žádný plán. Ruský prezident Vladimir Putin, který si nyní sám „ústavně“ pojistil vládnutí do roku 2036, sice kolchozníka Lukašenka vůbec osobně nemá v oblibě, ale případnou demokracii a přichýlení Běloruska k západnímu či alespoň „západnějšímu“ orbitu určitě nebude vůbec chtít tolerovat. Stejně důvodné obavy může mít z toho, že pokud budou protesty v Bělorusku úspěšné, může to inspirovat odpor proti němu doma v Rusku.

Logo|foto:Český rozhlas

Pokud se v Bělorusku pohnou ledy, musí mít Evropa jasný plán, co případným běloruským reformátorům nabídne a kam až chce a může přitom zajít. Pokud mít plán nebude, může to skončit stěží představitelnou tragédií.

Autor je komentátor Lidových novin a ředitel Institutu pro politiku a společnost (spjatého s hnutím ANO)