Ondřej Konrád: Zhoupnuté kyvadlo trestu smrti

Čtěte také

Tátovi navrhli trest smrti. Když dostal doživotí, plakali jsme radostí. Příběh Jitky Matouškové, dcery národohospodáře Jiřího Hejdy

Což se asi v zásadě netýká šetření na téma trestu smrti, zrušeného záhy po sametové revoluci, se kterou zrovna dohromady nepasoval. Šlo přece o odstřihnutí se od režimu, který absolutním trestem justičně vraždil své odpůrce.

Přímý zákaz trestu smrti pak obsahovala Listina základních práv a svobod, přijatá v roce 1991, tedy ještě za Československa. A zapovězen je i v EU, k níž jsme tehdy mířili.

Nicméně průzkumy na toto téma dlouhodobě ukazovaly, že by si většina lidí dovedla trest smrti zase představit.

Čtěte také

Za urážku proroka trest smrti. Případ íránského zpěváka znovu otevřel prokurátor

S výjimkou šetření roku 2023, kdy poprvé od chvíle, co se na to společnost CVVM ptá, čili od roku 1992, byla většina odpůrců nejvyššího trestu. V procentech 51:42, ostatní neměli vyhraněné mínění. 

Nicméně dlouho to nevydrželo. Protože tento týden zveřejněné výsledky ankety říkají, že se pomyslné kyvadlo vychýlilo na druhou stranu, a víc, byť v podobném poměru 52:45 dotazovaných starších 15 let, by zase pro nejvyšší trest bylo.

Filmy takové i onaké

Otázkou je, co na tyto změny postojů může mít vliv. Lze si například představit, že enormní popularita kriminalistických podcastů a filmových, respektive televizních zpracování různých kauz sériových vrahů jako Roubal, Orličtí vrahové, manželé Stodolovi i působivá série Metoda Markovič: Hojer. Přičemž její ústřední neblahá postava byla v 80. letech popravena.

Čtěte také

Metoda Markovič: Hojer, Manželé Stodolovi nebo Matematika zločinu. Jak se mění české kriminálky?

Zatímco ostatní nikoli a řada jich je, a až do smrti zřejmě bude, za mřížemi. Ale za čerstvým průzkumem je také možné vidět jistou radikalizaci části společnosti, preferující politické subjekty až extremistické a náchylné k různým rázným řešením a snící dokonce o odchodu z Unie, kde se trest smrti považuje za barbarství minulosti.

Jak na něj už poměrně dávno nahlížel kupříkladu spisovatel, filozof Albert Camus. A jak výmluvně zobrazily například snímky Život, láska, smrt Clauda Lelouche v letech 70., o dekádu později v Krátký film o zabíjení Kryzstofa Kieslowského, a ještě později český snímek Já, Olga Hepnarová režisérů Tomáše Weinreba a Petra Kazdy.

Ondřej Konrád|foto:Český rozhlas

A jistě nezmizelo ani obecné povědomí o tom, že může dojít k justičnímu omylu, který už ale nejde nijak napravit. A samozřejmě také ke zneužití, jak ho známe z historie československé totality 50. let.

Možná tohle vidění zase převáží za pár let, až se k tématu CVVM vrátí.       

Autor je komentátor Českého rozhlasu