Kateřina Perknerová: Babišův bolehlav jménem SPD
Vládní dovolená je za dveřmi a politici mají posledních pár týdnů na lehký odpočinek před finální etapou letošních voleb. Není totiž důležité, jestli občas některý z nich vyhraje vrchařskou prémii nebo dospurtuje do dílčího cíle jako první, ale bude-li se radovat jako Tadej Pogačar na loňské a možná i letošní Tour de France. Rozdíl je v tom, že zatímco vítěz Staré dámy si nasadí vavřínový věnec a je hotovo, v sobotu 4. října v Česku teprve všechno začne.
Čtěte také
Ani 30 až 35 procent hlasů nebude pro Andreje Babiše (ANO) důvodem k jásotu. Pokud se mu jako jediný partner do vlády nabídne Okamurova SPD, má na malér zaděláno. Nejde až tolik o referendum o členství České republiky v Evropské unii a NATO.
Je víc než pravděpodobné, že ústavní zákon o plebiscitu by neprošel minimálně v Senátu. Záhy po zavření volebních místností bude toto téma mrtvé. Přesně tak by to Babiš předestřel prezidentu Petru Pavlovi, který obdobné hlasování odmítá a vnímá ho jako překážku pro účast v kabinetu.
Voliči SPD a Svobodných z opačných břehů
Šéf ANO by měl onačejší vrásky. S Tomiem Okamurou by se jako byznysmen dohodl. Na dealy je kabrňák a určitě by vymyslel, co za co. Jenomže letos už nejde o personální nabídku v podobě Radima Fialy (SPD) nebo Karly Maříkové (SPD).
Čtěte také
Do vyjednávání by mohli mluvit a klást si podmínky Jindřich Rajchl (PRO), Markéta Šichtařová (Svobodní) nebo dokonce Zuzana Majerová (Trikolora).
Všichni tvrdí, že jim jde především o boj s Green Dealem, nelegální migrací, vyšším tempem zbrojení a přebujelou byrokracií. Jenže ten si představují úplně jinak klasičtí voliči SPD a kupříkladu Svobodných. V prvním případě jde o vyznavače sociálního pečovatelského státu a ve druhém o jeho čistokrevné odpůrce.
Tomio Okamura dnes říká, že jejich společný klub bude jednotný, leč o tom Babiš po právu pochybuje.
Šlachto, kde jsi?
Je roztrpčený z preferencí Motoristů sobě, neboť to byl jeho partner první volby. Jakkoli se zdá absurdní, že by se Turkovi respektive Macinkovi respektive Klausovi pravičáci shodli s všeobjímajícím hnutím ANO, není to nepředstavitelné. Babiše a Turka spojuje odpor k současné Evropské komisi a jejím ambiciózním klimatickým cílům.
Čtěte také
Na tom se dá postavit uvěřitelná povolební strategie. A Macinka nebo Turek ji klidně mohou reprezentovat v roli šéfdiplomata. Zahraniční politiku by stejně dělal Babiš sám. Podobně jako finance, průmysl nebo zdravotnictví. Potřebuje ale parťáka na vnitro, a tam by rád viděl Roberta Šlachtu.
Je přesvědčen, že kdyby přetrvala koalice Motoristů a Přísahy, netřásl by se teď Petr Macinka před každým volebním průzkumem.
Není také jisté, co s elektorátem fandů spalovacích motorů udělají Turkovy kauzy, byť mohou být z větší části mediálně nafouknuté.
Pakliže by se do Sněmovny tento nový subjekt nedostal, bral by Babiš raději aspoň Stačilo! To je též bolehlav, avšak s Kateřinou Konečnou (KSČM) je schopen najít dost styčných bodů. A nepochybně by se hladce domluvil s agrárníky, kteří tento koncept podporují.
Zůstane-li mu ovšem do holportu jen slepenec čtyř subjektů pod hlavičkou SPD, bude třeba rád, když prezident pověří sestavením vlády někoho jiného.
Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
