Libor Dvořák

Generální tajemník OSN António Guterres v tomto týdnu navštívil Turecko, Rusko a konečně Ukrajinu. Důvod je jasný: ukrajinské dobrodružství ruského prezidenta Putina.

Nabiullinová se podle spolehlivých informací domáhala rezignace na svou významnou funkci v uplynulých dvou týdnech hned dvakrát. A stále není na sankčních seznamech Západu.

Putin sice tendenci opouštět Rusko označil za „přirozenou sebeočistu společnosti“, která povede jen k jejímu posílení. Ve skutečnosti ale úřady zrušily pro IT firmy daně.

Před třiceti lety vrazila do Čečenska ruská armáda. Protáhlo se to na deset let. Teď je to podobné. Jenže i kdyby na Ukrajině Rusko vyhrálo, ukrajinského Kadyrova nenajde.

Tragédie Buči a dalších ukrajinských měst se stala celosvětovým symbolem ruské válečné brutality a neochoty oficiálního Ruska respektovat základní pravidla vedení války. 

Vysoký alianční hodnostář řekl: „Pokoušíme se Ukrajině poskytnout jakoukoli myslitelnou pomoc vyjma třetí světové války. Jenže Putin je lepší pokerový hráč než my.“

Jak se zdá, válka na Ukrajině se v nejbližších dnech posune do rozhodující fáze.

Rusko se opět ocitlo v situaci, kdy se zaplétá a dál bude zaplétat do sítě vlastních lží. Což ovšem jeho vinu nikterak snížit, či dokonce popřít rozhodně nemůže. 

V režimu videokonference pokračovaly rozhovory mezi ruskou a ukrajinskou delegací, které by měly vést k urovnání ozbrojeného konfliktu mezi oběma zeměmi.

Pro prezidenta Zelenského, který nakonec v zájmu ukončení války bude možná nucen vzdát se Donbasu, bude nanejvýš obtížné spoluobčanům vysvětlit, že jiné cesty není.