Libor Dvořák: O Putinově projevu

Putin v Kremlu prohlásil, že anektované regiony tzv. Novoruska spojuje s Ruskem tisíciletá historie. Zajímavé je, že ostré kritice podrobil i Bělověžské dohody z prosince 1991, které znamenaly konec Sovětského svazu.

Čtěte také

Alexandr Mitrofanov: Rusko právě prochází bodem nenávratu

Dále pak vyzval vládu v Kyjevě, aby přistoupila na přímá jednání s Moskvou. Ovšem s tím, že o anektovaných územích Ukrajiny se ruští vyjednavači rozhodně bavit nebudou. O Ukrajině toho ostatně moc nenapovídal a soustředil se na zuřivou kritiku Západu. Rusko je podle něj „civilizací o sobě“, která se západními normami řídit nehodlá. Putin tvrdí, že se Západ vytrvale snaží Rusko zničit.

Přes jisté hlavně západní pochyby, zda v samotném procesu anexe vše půjde tak rychle, si ruský prezident počínal v zásadě stejně jako při osm let staré anexi Krymu. A není divu: Putin samozřejmě chápe, že se ocitá v situaci, kdy otálet nemůže, protože vývoj na frontách se sice zpomalil, ale pro ruskou stranu je stále nepříznivý.

Čtěte také

Putin hraje vabank. O Rusku mluvil jako o svébytné civilizaci, která by měla nahradit prohnilý Západ, říká komentátor Dvořák

Názorným svědectvím je zcela čerstvé uzavření „kapsy“ u města Lyman, kde v obklíčení skončilo několik tisíc ruských vojáků.

Putin spěchat musí za každou cenu, protože vývoj událostí je jasně proti němu. Západní pomoc Ukrajině určitě ještě zesílí a jeho statisíce mobilizovaných, pokud se tohoto počtu vůbec podaří dosáhnout, budou pseudovojáci bez motivace a bez přípravy, kteří to v souboji mnohem lépe vycvičenými, vyzbrojenými a hlavně vlastenecky cítícími Ukrajinci budou jednoduše mít těžké. Otázkou je, zda mu ten spěch bude co platný.

Porážku by mu národ neodpustil

Že Putin v této chvíli bojuje o svou politickou existenci, je víc než jasné. Ví, že porážku utrpět nesmí, protože tu by mu národ, jím samotným dlouhá léta vychovávaný k zuřivému velkoruskému šovinismu, jednoduše neodpustil.

Libor Dvořák|foto:Věra Luptáková, Český rozhlas

Velmi plasticky vše popisuje známý ruský politolog Fjodor Krašeninikov, žijící už dva roky mimo Rusko:

„Putin hraje vabank. Vsadil na to, že když na frontu vrhne statisíce mužů, válku rychle ukončí, anuluje tak všechny otázky a pochyby ruského obyvatelstva. Jinou variantu vývoje událostí si vidět nepřeje. Jenže ona tu je, a je mnohem realističtější - Ukrajina podporovaná celým světem případný tlak přestojí, bude dál bojovat a vítězit, kdežto Rusko se zmůže jenom na nekonečnou mobilizaci a bude čelit stejně nekonečnému proudu úmrtních oznámení… Tak dlouho, dokud do ulic nevyjdou ‘fronťáci‘ unavení marným bojem a neustálými porážkami. Vdovy, sirotci a matky, které přišly o své syny, jež už nebude mít kdo rozehnat. Přesně takhle skončilo v roce 1917 panování Mikuláše II.“

Autor je komentátor Českého rozhlasu