Libor Dvořák: Rusové v mobilizačním věku utíkají za hranice, jsou jich stovky tisíc
Mnozí Rusové, zejména muži ve věku předpokládajícím brannou povinnost, se v těchto dnech často za každou cenu pokoušejí svou vlast opustit. Mluví o tom nejen četné zprávy hlavně světových médií, ale i fotografie a televizní reportáže z ruské hranice, zveřejňované na sociálních sítích.
Začněme zcela konkrétním případem, jak ho vylíčilo ruské vysílání BBC.
Čtěte také
Mladá Ruska Marie, která se společně s manželem, obávajícím se povolávacího rozkazu do války na Ukrajině, vydala do Gruzie, situaci na rusko-gruzínské hranici líčí takto: „Přímo šílené spousty lidí, jinak se to popsat nedá. Naposledy jsem tuto hranici překračovala někdy v červnu nebo červenci, kdy mi to připadalo stokrát snazší. Dnes je to jednoduše superkolaps.“
Marie navíc upozorňuje na fenomén „minibyznysu“, který se na této, a patrně i na dalších hranicích zrodil: protože minimálně hraničním přechodem, o kterém je řeč, se nesmí procházet pěšky, ti automobilisté, kteří mají ve vozech volná místa, je pěšákům prodávají až za v přepočtu zhruba 5 tisíc korun. Inu – na lidském neštěstí se často vydělává nejsnáz.
Verbířské „přehmaty“
Podobných příběhů, kdy Rusové v mobilizačním věku svou vlast raději opouštějí, je podle opozičního listu Novaja gazeta už přes 260 tisíc. A není divu – od okamžiku, kdy byla mobilizační povinnost pro muže ve vojensky aktivním věku vyhlášena, platí pro tyto potenciální vojáky zákaz opustit své trvalé bydliště bez souhlasu vojenské správy.
Čtěte také
Pokud někdo z nich dostane povolávací rozkaz, je povinen se na vojenskou správu dostavit. Jestliže zákon neuposlechne, hrozí mu zpočátku pokuta v přepočtu asi tisíc korun. Když tak neučiní opakovaně, mohl by až na dva roky skončit za mřížemi.
Možností, kam se takříkajíc vrtnout, je prozatím dost a dost: většina postsovětských států, samozřejmě vyjma Pobaltí, ale také třeba Mongolsko nebo Turecko. Problém je ovšem v tom, že pravidla pro výjezd Rusů již zmíněné kategorie se nepochybně budou přitvrzovat, však také ruská pohraniční stráž už dostala seznamy lidí s brannou povinností – i s pokynem za hranice je nepropouštět. Zapomínat bychom ale na druhé straně neměli ani na takzvané Z-patrioty, kteří naopak nastupují do mobilizačních autobusů dobrovolně a stejně dobrovolně volají vlastenecká hesla. Není vyloučeno, že je jich nakonec o dost víc než těch za každou cenu prchajících.
Že ale Putinova mobilizace nakonec nebude nikterak snadná, názorně dokládají i opatrně nesouhlasné postoje některých prezidentových nejvěrnějších, jako jsou třeba předsedové obou sněmoven ruského Federálního shromáždění Valentina Matvijenková a Vjačeslav Volodin. Ti přinejmenším volají po tom, aby případné verbířské „přehmaty“, kdy armáda pozře i lidi, na které se podle zákona mobilizační povinnost nevztahuje, byly důsledně napraveny. Něco takového by na samém počátku války bylo zcela nemyslitelné. Uvidíme dál.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
