Lepší nástroje lovců a sběračů v Africe souvisely se změnami v krajině

31. říjen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pravěké pazourky v el-Hajez

Doba, kdy začali afričtí předchůdci moderního člověka používat dokonalejší nástroje včetně šípů, byla také érou velkých změn v tamních ekosystémech. Studie mezinárodní skupiny vědců z východní Afriky odhaluje řadu detailů o životě a flexibilitě lovců a sběračů, kteří tyto změny prožívali.

Před zhruba 400 tisíci lety, v éře našich dávných předků a příbuzných ze starší doby kamenné, proběhla ve východní Africe rozsáhlá ekologická změna. Plyne to z obsáhlé mezinárodní studie zveřejněné v prestižním časopise Science Advances.

Čtěte také

Tektonické pohyby v zemské kůře rozdělily dříve rozlehlé pastviny na menší oblasti. Velká jezera nahradily menší vodní zdroje, které v údolích občas vyschly kvůli kolísání srážek. Dříve hojná stáda velkých býložravců začala hynout a nahrazovali je menší savci s rozmanitějším jídelníčkem. A tomu se musel přizpůsobit i člověk.

Lepší zbraně

Příslušníci našeho druhu, homo sapiens, si tenkrát začali vyrábět menší a chytřejší lovné zbraně, dokonce i šípy.

„Tato prudká změna vedla k tomu, že lidé začali vymýšlet inovace, které předtím ani neměli a zdá se, že ani nepotřebovali,“ vysvětluje ekolog a zoolog Vojtěch Kotecký.

Upozorňuje, že například kameny, ze kterých si předchůdci moderních lidí vyráběli zbraně, se dovážely z větší vzdálenosti než dřív.

Barevnější oblečení

Předchůdci moderních Afričanů si tenkrát také začali vyměňovat zboží se vzdálenějšími skupinami. A i to přispělo k jejich evolučnímu úspěchu v situaci, kdy se jim životní prostředí častěji měnilo.

Čtěte také

„Začaly vznikat jakési prvopočátky dálkového obchodu, komunikace mezi jednotlivými tlupami,“ popisuje ekolog. Autorům studie se podařilo získat data o nejméně 150 skupinách lovců a sběračů z té doby a oblasti.

Vědí o jejich početnosti, jídelníčku, geografickém areálu, v němž lovili, nebo třeba o tom, že lidé tenkrát začali nosit barevnější oblečení.

Mimořádná přesnost

Nová studie sbírá chválu kvůli šíři moderních metod, které autoři použili při studiu vzorků sedimentů z východu Afriky. Šlo mimo jiné o různé typy rentgenografické analýzy, fluorescenční vizualizaci nebo hmotnostní spektrometrii.

„Udělali tubus, který měl 160 metrů, a pomocí izotopů datovali každých 10 centimetrů. To znamená, že v tom tubusu měli milion let. Ten dali do krabiček, rozkouskovali a pak analyzovali,“ přibližuje metody kolegů zoolog Pavel Stopka, odborník na evoluci a chování savců.

Ze studie například víme, zda ve střední době kamenné ve východoafrické krajině převládaly C4 nebo C3 rostliny, což souvisí s typem fotosyntézy, nebo kdy tam rostly vysoké trávy.

Vědci rozpoznali dobu, kdy velká stáda býložravců začali nahrazovat menší všežravci, i jaké typy mikrobů převládaly. „Přesnost našeho obrazu je díky tomu zcela mimořádná,“ potvrzuje zoolog.

Malé populace

Změny v krajině střední doby kamenné časově souvisejí se změnou v evoluci člověka. 

Čtěte také

„Došlo k fragmentaci habitatů neboli míst výskytu. A ty bohatší byly dál od sebe. To naznačuje, že tam byla celá řada malých populací, ve kterých se dějí nejzásadnější evoluční změny,“ upozorňuje Pavel Stopka. 

Předchůdcům moderních lidí se začal zvětšovat mozek. Díky tomu začali vyrábět kvalitnější nástroje lovu včetně šípů. S nimi dokázali ulovit i menší zvířata.

„Když nemám kontakt s dalšími jedinci z jiného klanu, tak se prosazují různé typy mutací, které mohly způsobit to, že jsme se začali chovat jinak,“ dodává vědec.

Nezvládnutá evoluce

Současníky moderního člověka byli tenkrát v Africe i další druhy lidí, mimo jiné homo rhodesiensis, což potvrzují paleontologické nálezy v dnešní Zambii. Nebo homo naledi, člověk hvězdný, jehož ostatky byly popsány teprve v roce 2015.

Čtěte také

„Posledních 15 tisíc let žijeme v neobvyklé době, kdy je na světě jen jeden druh člověka,“ poznamenává Vojtěch Kotecký. Bohužel naši vzdálenější příbuzní si chytré nástroje neosvojili a přizpůsobit se změnám v krajině nezvládli.

Místo, kde vědci odebírali vzorky pro svůj výzkum, patří do oblasti africké Velké příkopové propadliny považované za jednu z kolébek lidstva. Odsud pochází nález slavného australopitéka Lucy a žily tam i další vyhynulé lidské druhy, třeba homo habilis nebo homo erectus. 

Osud neandrtálce

Jak moc je provázána lidská existence s krajinou a jak je křehká, dokládá i osud našeho bližšího příbuzného neandrtálce. K jeho zániku přispěla nejen klimatická změna, ale i fakt, že jsme s ním soutěžili. Nepomohla mu ani znalost zacházení s ohněm.

„S neandrtálcem jsme si dost podobní, takže docházelo i k páření, část neandrtálskeho genomu je v nás,“ připomíná Pavel Stopka. O tom se v poslední době mluví i kvůli možnosti, že některé neandrtálské geny snižují naši odolnost vůči covidu-19.

„My jsme teď v obdobné situaci, kdy máme sice technologie, ale pokud nebudeme ještě o něco rychlejší, může nás zabít nějaká úplná hloupost, jako je virus,“ varuje vědec s dodatkem, že vymírání druhů zvířat a rostlin je realitou i dnes. 

Poslechněte si celou Laboratoř o proměně africké krajiny a lidí před 400 tisíci lety, o výhodách teplokrevnosti a o otužilosti ještěrů.

Debatují ekolog Vojtěch Kotecký, zoolog Pavel Stopka a herec Richard Trsťan. Moderuje Martina Mašková.

Spustit audio

Související