Člověk je nejzručnější primát, ale než motoriku ovládne, trvá mu to podle vědců nejdéle

Lidé patří mezi primáty z pohledu vývoje motorických dovedností sice k těm, kteří se učí pomaleji a začínáme s jejich tréninkem později, ale jsme přitom ze všech nezručnější. Plyne to z nové studie zveřejněné v časopisu Science Advances.

Čtěte také

Čím lepší je u savců otcovská péče, tím větší mají mozek

Třeba s vidličkou a nožem se učíme zacházet v době, kdy už mají někteří naši vrstevníci -primáti vlastní potomky. Podle odborníků se ale přesto držíme se šikovnosti na špičce žebříčku.

„Pořád se ale dá říci, že primáti mají uchopovací schopnost ruky vyvinutou lépe než většina ostatních zvířat,“ říká odborník na primáty a etolog Stanislav Lhota.

Velké mozky mají například makakové, gorily a šimpanzi, menší lemuři. O něco méně zručné bývají jihoamerické drápkaté opičky, kosmani, poloopice nebo gibboni. 

Mrštný gibbon

„Gibbon létá z větve na větev. V pralese nemá konkurenci,“ popisuje Stanislav Lhota. Zvíře se chytá jednou rukou větví, přehoupne se a chytí jinde.

Nevýhodou pro gibbona je, že palcem na ostatní prsty nedosáhne: ruka je protažená a palec nedosáhne na ostatní prsty. To ale neznamená, že není mrštný.

Giboni bělolící|foto:Martin Vobruba

„Primatologové to nenávidí, protože gibbon se nedá sledovat, když se rozhodne, že vám zmizí,“ popisuje svou zkušenost z terénu Stanislav Lhota.

Fungování ruky u gibbonů přirovnává k naší noze. I ta se přizpůsobila našemu specifickému způsobu pohybu. „Na klavír bychom toho nohou moc nezahráli,“ poznamenává badatel.

Předpoklady šikovnosti

Stanislav Lhota dobře zná primáty zvláště z Indie, Madagaskaru a z Indonésie, kde se věnuje mimo jiné výzkumu nosatých opic – kahauů.

Podle něj není pro obratnost pohybu člověka ani ostatních primátů důležité jen to, jak se vyvíjejí horní končetiny. Podstatná je i komunikace mezi rukama a mozkem. Ani lidem by tedy nebyly nic platné hbité prsty bez spolupráce s chytrým mozkem. 

Daň za lidskou zručnost ale je, že trvá déle, než ji člověk ovládne. „Je trochu nevýhoda, že máme ruce v dospělosti tak zdatné,“ připouští odborník.

Rozlousknout ořech

Složitější úkony rukou, jako je třeba u šimpanzů dovednost nabrat si klacíkem potravu nebo umění rozlousknout ořech, musí být, jak upozorňuje vědec, řízené. Klíčová je podle něj schopnost daného primáta pohyby koordinovat, pochopit, co a proč chceme s rukou udělat.

Čtěte také

Tempo mutací je u člověka pomalejší než u lidoopů

„Hrát na klavír, stříhat nebo dělat stínová zvířátka, to vyžaduje, abychom dokázali ovládat každý prst zvlášť,“ vypočítává Stanislav Lhota.

Nároky na mozek podle něj v evoluci stoupají. Vědec také připomíná, že jemnou motoriku dobře ovládají i někteří lidoopi, příkladem můžou být šimpanzi, kteří dokážou malovat štětcem.

Ptačí mozek

Také havranovití ptáci dokážou pochopit princip toho, jak se dá daný nástroj použít, aby dosáhli potravy. Jak badatel upozorňuje, anatomické předpoklady k tomu přitom nemají:

Čím se liší vrána, havran anebo krkavec? Rozeznáte je? |foto:Fotobanka Pixabay

„Vědí, co nástroj dělá, co musíme s tělem udělat, aby se stalo to, co chceme, ale nemají k tomu dvě ruce a dvě nohy,“ srovnává Stanislav Lhota. Handicapem naopak nemusí být menší mozek, protože mozek ptáků je jinak stavěný.

U primátů mohli autoři studie srovnávat velikost mozku, protože ho všichni mají uspořádaný podobně. V pomyslném žebříčku zručnosti ale nejde tolik o velikost, jako spíš o složitost mozku. „Jenže jak ji chcete měřit?,“ připouští určitá úskalí výzkumu Lhota.

Nároky na rodiče

Primátům s většími mozky déle trvá, než se naučí používat ruce. Podle autorů studie ale nakonec volí jednodušší techniku úchopu.

Když mláděti trvá delší dobu, než je schopné přijímat a zpracovávat potravu, musí se o něj logicky déle starat rodič. A právě to je důvod, proč většina druhů podle badatele rezignovala na to, aby se vyvíjeli směrem jako my.

„Je to nevýhodné, pokud jde o časovou investici do vlastního života a potomků. Ono je vlastně nevýhodné být chytrý,“ uzavírá s nadsázkou Stanislav Lhota.

Poslouchejte Laboratoř Martiny Maškové o hlasech v indonéské džungli, otcovství starších makaků a žebříčku zručnosti opic. Debatují odborník na primáty Stanislav Lhota a herec Otakar Brousek.