Ladislav Radimský, zapomenutá osobnost českého exilu
„Velikost národa se neměří tím, co si umí vzít, ale tím, co umí dát,“ řekl už v roce 1967 český exilový prozaik a esejista Ladislav Radimský (1898−1970), který vystupoval i pod literárním pseudonymem Petr Den.
Čtěte také
Čtvrt století prožil v emigraci, ale stále jakoby jednou nohou pořád doma. Česká témata procházela snad všemi jeho pracemi, kterými se obracel opět téměř výhradně na českého čtenáře nebo posluchače – ať už v exilu nebo doma.
Tento významný diplomat, esejista a publicista bývá považovaný za jednu z nejvýraznějších intelektuálních, a do jisté míry i morálních, autorit českého poúnorového exilu. Proč je ale jeho jméno dnes známé spíše jen užšímu okruhu odborníků?
Pracoval i pro OSN
Není bez zajímavosti, že kmotrem u křtu mu byl staročeský politik František Ladislav Riegr. Radimský získal roku 1921 na Univerzitě Karlově doktorát práv; to už rok pracoval jako úředník na ministerstvu zahraničních věcí.
Čtěte také
Ve 30. letech postupně vystřídal naše velvyslanectví v Bukurešti, Berlíně a Bernu. Zastupoval také Československo na různých mezinárodních poradách, nejčastěji věnovaných kulturním otázkám, v Ženevě, Paříži nebo Londýně. Po válce se zapojil do činnosti přípravné diplomatické komise, která později zastupovala Československo ve Spojených národech. Pro OSN pracoval až do roku 1958; to už byl ale deset let exulantem.
Od 30. let Radimský úspěšně publikoval. V roce 1932 například získal cenu nakladatelství Melantrich za knížku esejů Tvůrcem snadno a rychle; v porotě tehdy seděl nesmlouvavý kritik F. X. Šalda. Právě tehdy začal Radimský používat literární pseudonym Petr Den, pod kterým později pravidelně vystupoval i ve vysílání Hlasu Ameriky nebo Rádia Svobodná Evropa.
Psal i pro krajanské časopisy
Psal ale také pro krajanské a exilové časopisy, nejčastěji pro České slovo, Sklizeň, Perspektivy nebo Proměny (u dvou posledních byl vedoucím redaktorem). Mnohé z prací, které Radimský napsal, můžete dohledat v pražské knihovně Libri Prohibiti, která před několika lety získala fond Ladislava Radimského, předaný do Prahy Hooverovým institutem z Kalifornie.
Je z nich patrné, že Radimský v exilu publikoval především různé eseje a také mnoho recenzí; všechny propojuje mimořádně jemný smysl pro humor. Literární historikové na Radimském oceňují i to, že už od 60. let pozorně sledoval z exilu domácí (v Československu vycházející) literaturu a snažil se ji kriticky přiblížit českému a slovenskému exilovému čtenáři.
V roce 1992 obdržel posmrtně Řád TGM a v listopadu 2009 prezident Václav Havel vyzdvihl Radimského úsilí v boji proti komunismu.
Pozoruhodný osud exilového intelektuála připomene v pořadu Portréty historik Eduard Burget z Ústavu pro českou literaturu Akademie věd. Víc si poslechněte v pořadu Portréty. Připravil David Hertl.
Související
-
Velikonoční poselství Hany Benešové z roku 1941. V exilu organizovala Československý červený kříž
Od září 1940 začal v exilu působit Československý červený kříž, doma nacisty rozprášený. Přirozený úkol zorganizovat pokračování této organizace připadlo Haně Benešové.
-
Vždy roztříštěný československý exil? Unikátní setkání ve Frankenu ukázalo, že to tak být nemuselo
Exilové organizaci Opus bonum se povedlo dostat na společná setkávání roztříštěný československý exil plný rozporů a žabomyších válek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
