Kreml nechtěl s Američany válčit, ale společně řídit svět. Nový pohled na studenou válku očima ruského historika Radčenka
O studené válce zdánlivě víme vše – ale opravdu jen zdánlivě. Historie je kromě toho z velké části o tom, jak ji interpretujeme. A v obou těchto měřítkách, v přinášení nových faktů i v interpretaci minulých dějů, vyniká kniha Sergeje Radčenka, původem ruského historika, který dlouhodobě působí v zahraničí. Jeho kniha To Run the World: The Kremlin's Cold War Bid for Global Power zatím vyšla jen anglicky, a to v roce 2024.
Radčenkova publikace, jejíž název by se dal přeložit jako Řídit svět. Snaha Kremlu získat během studené války globální moc, je dosud jednou z nejlepších knih o sovětské politice. Přináší navíc i poučení platící pro současnou politiku Moskvy v době vlády prezidenta Vladimira Putina.
Čtěte také
„Moskevský summit v květnu 1972 byl vrcholem Brežněvovy kariéry, okamžikem, kdy na mezinárodní scéně zazářil jako vůdce supervelmoci, světový státník. Sedět naproti americkému prezidentovi, vést s ním vážnou konverzaci i nezávazné žerty, dělit se o kaviár a vyměňovat si přípitky znamenalo pro Brežněva užívat si slávy, vyniknout nad své kremelské kolegy a získat pro Sovětský svaz mezinárodní uznání jako rovnocenný partner Ameriky, po kterém sovětští vůdci toužili nade vše,“ píše Radčenko.
Sovětům šlo o udržení kontroly nad impériem, které ovládli díky výsledkům druhé světové války. A také jim šlo o legitimizaci – toužili po uznání ze strany Američanů, že jsou rovnocennou supervelmocí. Chtěli spolu s Washingtonem tak říkajíc řídit svět.
Nic z toho se jim nakonec nepodařilo. Ale když čtenář pochopí základní rysy studené války a vývoj Ruska od začátku 90. let, nebude se mu zdát současná agresivní politika Moskvy zdaleka tak překvapující.
„Rok 1989 se stává méně přelomovým okamžikem, než jsme se v bezprostřední poválečné euforii domnívali. Některé základní motivace zahraniční politiky Moskvy zůstaly v jistém smyslu nezměněny. Mnoho klíčových institucí sovětské éry přežilo (včetně armády a zpravodajských služeb). Toxický nacionalismus nahradil komunismus jako zastřešující narativ sebelegitimizace, ale potřeba vnější legitimizace prostřednictvím uznání jako velmoci nebo velkého protivníka zůstala nezměněna,“ dodává historik.
Více si poslechněte v pořadu Ex libris, pro který knihu Sergeje Radčenka pročetl, citace přeložil a okomentoval Ondřej Houska.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
