Komunistická Čína oslavila 70 let existence. V jejím čele stojí oddaný žák Mao Ce-tunga a Stalina

6. říjen 2019

Čína v týdnu oslavila sedmdesáté výročí vzniku lidové republiky. K oslavám ale má ještě jeden důvod – komunistická Čína už trvá o rok déle než Sovětský svaz, všímá si americký deník Washington Post.

Čtěte také

Když se současný prezident Si Ťin-pching stal před sedmi lety generálním tajemníkem komunistické strany, prohlásil, že se Sovětský svaz rozpadl, protože jeho vedoucí politici příliš rychle a radikálně změnili ideály a přesvědčení. „To je pro nás velké poučení,“ řekl tehdy Si.

Měl ho zřejmě na paměti také při přípravách úterní slavnostní vojenské přehlídky a dalších připomínkových akcí. Si Ťin-pching se od Sovětů naučil nezavrhovat zakladatele strany a nepokoušet se hledat nové cesty. Čínská komunistická strana dospěla k mezníku, který Svaz sovětských socialistických republik nikdy neoslavil, protože existoval jen 69 let.

Vojenská přehlídka měla ukázat čínské postavení silné a hrdé země, která nic nedluží kapitalistickému Západu. Čína předvedla tanky, mezikontinentální balistické střely nebo stíhací letouny. Na nebe vypustila 70 tisíc holubic a vojáci pochodovali tak, aby jejich kroky měřily přesně půl metru. Na přehlídce se podílelo i na 300 tisíc civilistů.

Maův oddaný žák

Si Ťin-pching se stal „nejrudějším politickým vůdcem své generace“, říká autor knihy o čínské komunistické straně Richard McGregor. Podle něj je Si Ťin-pching zatvrzelým stoupencem Mao Ce-tunga a komunistické strany a kánonu a upřímně věří, že strana má právo Číně vládnout.

Čtěte také

Když se dostal koncem roku 2012 k moci, řada analytiků a západních vlád si myslela, že bude reformátorem jako jeho otec Si Čung-sün. Ze Si Ťin-pchinga se však vyklubal oddaný žák Mao Ce-tunga i Stalina. Z trvání vlády komunistické strany učinil svou hlavní prioritu.

Neustále zdůrazňuje význam „oddanosti centru“, tedy vůdcům v Pekingu, a „zachování věrnosti původním cílům strany“. Podle australského sinologa Johna Garnauta posílil komunistickou ideologii nejvíc od kulturní revoluce. Si je přesvědčen, že za příliš velký odklon od maoistické a stalinistické cesty by země zaplatila rozkladem, a nakonec i rozpadem, soudí Garnaut.

Si Ťin-pching se v posledních týdnech snažil kráčet v Maových stopách a navštěvoval farmy a továrny v provinciích. A všude hovořil o nutnosti „pokračovat v boji“. V nedávném bombastickém projevu na jedné škole komunistické strany vštěpoval toto poselství i mladým funkcionářům. Jak prohlásil, „velké obnovy Číny není možné dosáhnout bez velkého boje“.

Nejbohatší v dějiných

Washington Post připomíná, že Čína je dnes bohatší a silnější než kdykoli předtím. Hrubý domácí produkt stoupl ze zhruba 200 dolarů na hlavu v roce 1949 na dnešních více než 10 tisíc dolarů. Strana také ráda připomíná, že pozvedla z chudoby 750 milionů lidí. V Číně se dnes prodá celá třetina luxusního zboží na světě.

Čtěte také

 Si Ťin-pching investoval do modernizace armády a vesmírného programu. Letos přistál čínský lunární modul na odvrácené straně Měsíce a příští rok chce Peking vyslat sondu na Mars.

Prezident provádí expanzionistickou a agresivní zahraniční politiku soustředěnou kolem iniciativy vybudovat „novou Hedvábnou stezku“, do které chce investovat až jeden bilion dolarů. Čína je dnes druhou největší ekonomikou světa a už příští rok by mohla překonat Spojené státy.

Její cesta však nebyla snadná. Provázel ji velký hladomor, politický chaos a potlačení kulturní revoluce. Problémy pocítila také Si Ťin-pchingova rodina. Jeho otec se stal obětí čistek a Si byl poslán na venkov, kde musel pracovat jako kopáč. Dnes ale tvrdí, že ho tyto zkušenosti zformovaly v oddaného stoupence komunistické strany.

Strach z osudu Sovětského svazu

Druhé období v dějinách republiky přišlo s reformami a změnami Teng Siao-pchinga, který zahájil podivuhodnou hospodářskou transformaci země. Za jeho vlády však také došlo k potlačení prodemokratických protestů na Náměstí Nebeského klidu v roce 1989, při němž zahynuly nejméně stovky a možná i tisíce lidí.

Čtěte také

Aby se Si Ťin-pching stal trvalou součástí dědictví čínské komunistické strany, povýšil se na stejnou úroveň jako Mao a Teng – dal zapsat své jméno do ústavy a zrušil omezení prezidentského mandátu, takže teoreticky může zůstat u moci až do smrti. Tato omezení uzákonil právě Teng Siao-pching, aby zajistil, že se Čína nevrátí k maoistickému kultu osobnosti.

Komunistická strana potlačila veškerý odpor zásahy proti právníkům, lidskoprávním aktivistům a dalším členům občanské společnosti. Pod jejím vedením probíhá mohutné tažení s cílem asimilovat etnické menšiny, v jehož rámci je zadržován jeden milion Ujgurů v táborech na převýchovu v Sin-ťiangu. Prezident také zahájil boj proti korupci, který už vedl k zatčení více než půldruhého milionu lidí.

Profesor čínských dějin na berlínské Svobodné univerzitě Klaus Mühlhahn je přesvědčen, že motivem velké části čínské politiky je strach – že strana ztratí moc a dopadne jako ta sovětská. A s novými problémy tato úzkost a strach neustále sílí.

Čína vede vleklou obchodní válku se Spojenými státy, a to zrovna v době největšího zpomalení hospodářského růstu v této generaci. Podle premiéra Li Kche-čchianga bude mít země potíže udržet šestiprocentní růst, přestože ještě před deseti lety rostla dvoucifernými čísly. A další problém představuje Hongkong, kde neustávají protesty proti čínské nadvládě, připomíná list Washington Post.

Spustit audio

Související