Jan Fingerland: Čína slaví, my se díváme
Co znamená úspěch? Čínská lidová republika slaví sedmdesátiny a to s velkou pompou. Opravdu je co slavit. A také co skrývat, i před sebou samým.
Čtěte také
V roce 1949 byla komunistická Čína zdecimovaná země, poničená japonskou okupací, občanskou válkou i vnitřním rozvratem. O pár let později z ní byla totalitní diktatura, která zemi částečně konsolidovala, a po dalším čtvrt století to byla totalitní země, jejíž vůdce ji znovu prostřednictvím „kulturní revoluce“ uvrhl do chaosu.
Teprve od přelomu 70. a 80. let se vydala cestou ekonomických reforem, a částečně i politických proměn. A skutečně s obrovským úspěchem. Zatímco v roce 1980 se Čína podílela na produkci světového bohatství menším dílem než Japonsko, dnes ho několikanásobně převyšuje, a čeká se další posun tímto směrem, ještě pořád se pevninská produkce nedostala tam, kde byla v roce 1800.
Velcí kormidelníci
Čtěte také
Být Číňanem dnes už rozhodně nemusí znamenat chudobu, naopak vznikla rozsáhlá střední třída. Tento vzestup byl ovšem zaplacen nejen obětmi politických represí, ale také ekonomických experimentů, nebo kontroverzní politiky jednoho dítěte.
Zdá se ale, že Číňané se nechtějí příliš ohlížet, chtějí se těšit ze svého úspěchu, a mnozí se o karambolech nedávné minulosti, včetně masakru na Náměstí nebeského klidu roku 1989, už ani nedozvěděli.
Do ještě docela nedávné doby se očekávalo, že ekonomické proměny spustí i politickou liberalizaci, někteří pozorovatelé vnímali tuto souvislost jako skoro automatický proces, i když nebylo zřejmé, jak bude taková proměna vypadat.
Čtěte také
V éře prezidenta Si Ťin-Pchinga se však ukázalo, že úloha osobnosti v dějinách může být velká. Předseda Komunistické strany Číny opět pootočil kormidlo a v zemi začali budovat systém takřka totální kontroly společnosti shora. A to paradoxně i díky obrovskému rozvoji informačních technologií si „nevhodný“ člověk nebude moci ani koupit lístek na vlak do sousedního města.
Čína má ambice tuto orwelliádu šířit i v zemích, které jsou velmi daleko od ní. Není to jen názor údajných „čučkařů“ z BIS. Systematické investice čínské vlády do strategicky významných podniků v zahraničí, transportu surovin i technologií není zas tak těžké zaznamenat z otevřených zdrojů.
Čína si v zahraničí „kupuje“ i lidi, jiní se zřejmě podrobují jen z jakési preventivní opatrnosti. Svět 21. století bude více čínský než kdykoli v minulosti, ale nemusí to nutně být dobrá zpráva.
Čína a svět, svět a Čína
Čína chce šířit svou vůli i vojensky, jak se to ostatně projevilo i na podobě oslav, které měly podobu monstrózní přehlídky ozbrojených sil, včetně velmi sofistikovaných zbraní, jako je nadzvukový dron – oproti minulosti už dnes nemáme důvod nevěřit, že opravdu funguje. Za poslední generaci se podíl obranných výdajů na HDP zdesateronásobil – v absolutních číslech se jedná o nárůst ještě mnohem vyšší.
Čtěte také
Čína to dělá kvůli své chuti podílet se na řízení světa, a zejména svého okolí, ale i ze strachu. Nad zemí středu se vznáší mnohasetleté trauma z rozpadu, odstředivých tendencí okrajových provincií a menšin, nejnověji také obava z důsledků možného ekonomického útlumu a reakce společnosti navyklé na stálý růst blahobytu.
Je logické, že mocnost na vzestupu chce větší podíl na rozhodování o světě, ale takový proces obvykle doprovázejí otřesy v širokém okolí, a v případě Čínské lidové republiky je doprovázen přehozením důrazu z maoismu na nacionalismus. Obavy z Číny je možné vidět v celém regionu, třeba stále ještě komunistický Vietnam se aktivně uchází o obrannou spolupráci se Spojenými státy.
Zatím bylo možné srovnávat čínský ekonomický a politický vzestup s tím indickým, který působil mnohem dobromyslněji. Je možné, že úspěch Nárendry Módího a jeho hinduistického nacionalismu je mimo jiné i reakcí na vývoj v Číně.
Jiná tvář Číny
Čína vždy byla velmi osobitá, i proto ji někteří pozorovatelé i v novodobém kontextu chápali jako samostatnou civilizaci, včetně často zmiňovaného autora teorie o konfliktu civilizací Samuela Huntingtona. V každém případě je dnes Čínská lidová republika kombinací zvláštního kapitalismu, zvláštního komunismu, rostoucího nacionalismu a diktatury nového typu.
Není tedy překvapivé, že se současná čínská vláda vydala do aktivního boje se všemi velkými konkurenčními ideologiemi dneška, včetně islámu, který chápou jako smrtelné ohrožení nejen v ujgurském Sin Ťiangu. Druhým velkým vyzyvatelem stále zůstává liberálně-demokratický ideál a sebevědomá občanská společnost.
Je ironií, že pompézní demonstrace úspěchu, síly a ambicí, předvedených při gigantické vojenské přehlídce v Pekingu, byla přinejmenším částečně přehlušena zprávami o nepokojích v Hongkongu. To je jiná tvář Číny, která v tyto dny zas tolik neslaví.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
