Dohoda je daleko. Trump zjevně nemá pro Ukrajinu žádný mírový plán, píše ruská politoložka

V Moskvě možná mělo pozitivní ohlas prohlášení amerického ministra obrany Petea Hegsetha, že Ukrajina se nestane členem NATO a nelze očekávat návrat k hranicím z roku 2014. Pro Rusko ale zůstávají zásadní otázkou neprůstřelné záruky, takže neexistuje schůdné řešení.

Putin už dosáhl většiny toho, co od Trumpova prezidentství očekával, tedy oslabení Ukrajiny, omezení západní pomoci a rozdělení Západu. Ruský prezident je přesvědčen, že Spojené státy upustily od cíle přivodit jeho zemi strategickou porážku, což je pro Moskvu další výhoda.

Čtěte také

Romancov: Zelenskyj leží v žaludku Putinovi i Trumpovi. Přesto ruské vítězství Americe neprospěje

Přesto mají obě strany v otázce Ukrajiny zásadní rozpory, a nerýsuje se tak žádné smysluplné sblížení. Putin se nesejde s Volodymyrem Zelenským a neuzná žádnou smlouvu, kterou ukrajinský prezident podepíše – a už vůbec ne dohodu, která by se týkala nerostných surovin.

Vzhledem k současné úrovni konfrontace se Západem Putin kategoricky odmítne i přítomnost amerických či evropských vojáků na Ukrajině, soudí analytička.

Příměří by podle ní sice mohlo být taktickou možností, ale jen jako prostředek k definitivnímu sesazení Zelenského. Další sankce nebudou mít na Putinovy strategické vyhlídky žádný významný vliv, přinejmenším v dohledné budoucnosti.

Ovládnout 

Americká vláda vychází z předpokladu, že Rusko i Ukrajina budou muset přijmout ústupky. Trumpův tým se však ocitne ve slepé uličce, pokud nepochopí, že Putin je přesvědčen, že svých cílů na Ukrajině může dosáhnout bez ohledu na Trumpovu účast při jednáních, sankce nebo tlak Západu.

Putinovým primárním cílem není jen ukončení krize nebo obnova normálních vztahů. Nenechá se koupit obnovením ruské účasti ve skupině G8.

Jeho cílem je zásadně proměnit bezpečnostní pořádek a mít Ukrajinu pod ruským geopolitickým vlivem – a to znamená, že tam nebudou žádná zahraniční vojska a nebude existovat žádná armáda Ukrajiny ani její plná suverenita.

Hodit přes palubu

Putin bude mít z Trumpova prezidentství prospěch. Šance na opravdovou mírovou dohodu jsou však velmi malé. O budoucnosti Ukrajiny nakonec rozhodne její schopnost bránit se. Zásadní otázkou tak je, zda si Západ může politicky a materiálně dovolit chránit Ukrajinu před ruskou agresí a riskovat přímou konfrontaci s Moskvou.

Odpověď je jasná už dnes: Ukrajina je v katastrofální situaci, zatímco Rusko dál využívá své vojenské převahy. Putin se bude snažit Trumpa přesvědčit, aby Ukrajinu hodil přes palubu, i když neexistuje žádná záruka, že mu šéf Bílého domu vyhoví.

Čtěte také

Rusku nestačí Bělorusko nebo Pobaltí. K fyzickému vstupu do Evropy potřebuje Ukrajinu, říká Víchová

Jestli tato strategie selže, nebude nic bránit dalšímu ruskému vojenskému postupu. To může Kyjev přimět k zoufalým krokům a k nepředvídatelné eskalaci konfliktu.

Hlavním úspěchem jednání Američanů a Rusů v Rijádu bylo oddělení rusko-amerických vztahů od války na Ukrajině. To je pro Putina příznivý výsledek. I když se obě témata nevyhnutelně vzájemně ovlivňují, jejich rozdělení je prospěšné.

Moskvě se také podařilo vytlačit na vedlejší kolej Trumpova zmocněnce pro Ukrajinu Keithe Kelogga, který vyzýval Putina, aby začal jednat se Zelenským, a hrozil mu, že jestli odmítne, „zlomí Rusku hospodářský vaz“ a naruší jeho spojenectví s Čínou.

Dalším krokem teď budou jednání o příměří výměnou za předčasné prezidentské volby na Ukrajině. V této otázce by bylo možné dosáhnout určitého pokroku, zejména ve srovnání s vyhlídkami na vyřešení „hlavních příčin“ konfliktu, soudí politoložka Taťjana Stanovaja z Carnegieho nadace.

Poslechněte si všechna témata pořadu Svět ve 20 minutách. Evropa směřuje ke strategické bezvýznamnosti. Španělsko přijímá množství migrantů a jeho ekonomika sílí. V afghánském Tálibánu panuje rozkol kvůli právům žen. Spojenecké bombardování Drážďan v roce 1945 mělo mnohem méně obětí, než se tvrdí.