Ač máme za sebou superúspěšných 20 let, všechny dosavadní politické příběhy o naší roli v EU postupně zkrachovaly – federalistický, reformní a naštěstí i ten extremistický.
Před 20 lety provedla EU historický krok, když se rozšířila o 10 nových zemí, tedy provedla takzvaný velký třesk. Nováčkové se však nestali plnokrevnými členy EU okamžitě.
Nedávno prošel prvním čtením v gruzínském parlamentu zákon o zahraničním vlivu. Kritici přirovnávají předlohu k ruskému zákonu, který slouží Kremlu k umlčení opozice.
Málokterý otec dokáže vypustit své politické dítě do světa, snášet jeho dospívání a zralý věk. Vidí omyly, slepé uličky, nevhodné partnery a osekávání ideových kamenů.
Kalouskova kritika netrefila terč. Gruzie přebírá ruský zákon proti nezávislým médiím. Když jsme po 20 letech konečně pochopili evropskou integraci.
Když se vrátil premiér Fiala z USA, objevily se pochyby o smyslu jeho cesty: Nic podstatného neřekl, jen ujistil hlavu amerického státu, že obě země sdílejí stejné hodnoty.
Dobrá zpráva není zpráva, říká novinářská moudrost. Něco takového potkalo hlášení ČSÚ, podle kterého ekonomika vyrostla v prvním čtvrtletí o půl procenta.
Pár palestinských vlaječek vyvěšených na pražské UMPRUM „na podporu civilního obyvatelstva v Gaze“ se v nesouhlasných reakcích stává podporou palestinského terorismu.
V praxi to zatím vypadalo na Slovensku tak, že Robert Fico přestal komunikovat s oběma televizemi: s veřejnoprávní RTVS a privátní Markízou, označil je za nepřátelské.