Když jsme na zámku Bechyně poprvé spali, tak na zemi a matracích, vzpomíná spolumajitelka panství Nicole Stava
„Když jsme na zámku v Bechyni spali poprvé, bylo to v Lesním domě, kde předtím sídlila Lesní správa. Celá rodina spala jen na matracích, na béžovém linoleu, které se tehdy hodně používalo,“ vzpomíná Nicole Stava, umělecká kurátorka a jedna ze současných majitelek panství Bechyně. Jako první se pak opravoval tzv. rodičovský byt, kam se pak všichni přestěhovali, doplňuje.
Čtěte také
„Tehdy bylo cítit, že je všechno před rekonstrukcí. Přímo na zámku sídlila Akademie věd, která ho využívala jako letní sídlo pro zaměstnance. Takže tam bylo mnoho vestavěných příček i s umakartovými jádry. Zámek se začal opravovat a přizpůsobovat potřebám rodiny, protože jsme tam chtěli bydlet,“ vzpomíná Stava.
„Takže se vytvářely ubytovací kapacity, kanceláře, zázemí pro to, abychom mohli otevřít zámek pro veřejnost, což se stalo v roce 1998. V sýpce, kde do té doby sídlila Alšova Jihočeská galerie, jsme za několik let vytvořili Muzeum Vladimíra Preclíka,“ vypočítává.
Čtěte také
„Opravovala se i zámecká jízdárna, která byla opravdu v dezolátním stavu. Památkáři nám radili, že líp by bylo ji zbourat, protože rekonstrukce bude nesmírně finančně náročná. Ale tehdy se rodiče rozhodli, že ne a že ji přesto opraví. V roce 2003 jsme tak dokončili největší sál v jižních Čechách, a to pro 950 hostů. Je to multifunkční sál, kde děláme divadla, koncerty, svatby apod.“
Na zámku teď už i kurátorka Nicole Stava pečuje o sbírky starých mistrů, klasického, moderního a současného umění. Letos otevřeli dva velké výstavní projekty.
„Každý rok zpracujeme nějaké téma, a to kolem ústředního díla. Loni to byla lidská práva, letos svoboda,“ naznačuje.
Proč, to už si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory Naděždy Hávové. Kurátorka také tvrdí, že tuzemské umění, které se v cizině prodává, je sice kvalitativně vysoko, ale není doceněné. A právě to je důvod, proč o ně zahraniční kupci nejeví takový zájem.
Související
-
Germenis-Hildprandtová: Ze zámku nás ve sněhu vyhnali do stodoly. Přimluvil se za nás etiopský císař
Janě Germenis-Hildprandtové, majitelce panství v Blatné, bylo pouhých pět let, když se musela její rodina ze svého zámku vystěhovat. Jak na to vzpomíná?
-
Za deset let v Česku jsem se naučil správně pít pivo a rozumět českému humoru, říká Kinský dal Borgo
„Když vyrůstáte na zámku, naučí vás to zvyknout si na zimu. Staré domy jsou krásné, ale ne moc funkční,“ vtipkuje v Hovorech s rodokmenem Francesco Kinský dal Borgo.
-
Na zámku Lobeč byla za komunistů léčebna. Nemocniční duch tam vydržel dlouho, vzpomíná majitelka
Majitelka vzpomíná na to, že v salonku byla prádelna a celou třetinu přízemí zabírala kotelna na koks. „Takže i tam trvalo, než jsme se posunuli k zámeckému prostředí.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
