Zámek Lnáře koupil dědeček v dražbě. Předchozí majitel ho přivedl na buben, popisuje restituent Vaníček
Zámek Lnáře nedaleko jihočeské Blatné leží na někdejší demarkační linii. Na konci 2. světové války se u něj sešli Američané, Sověti i armáda generála Vlasova. „Nevím, kdo pak dal před zámek ceduli, že zde byl ubytován generál Vlasov, ale podle otce to není přesné. Protože on byl zajat americkými vojáky. Možná, že tam byl jako vězeň, ale rozhodně nebyl host,“ říká Ivan Vaníček, potomek slavného pražského advokáta, který zámek ještě před válkou koupil.
Za války na zámku sídlila polovojenská mládežnická organizace NSDAP Hitlerjugend a v 80. letech 20. století ho využívali komunističtí prominenti. Když památku vrátili rodině, bylo v ní víc než 200 akumulačních kamen a bojlerů na ohřev teplé vody.
Čtěte také
Ivan Vaníček sice zámek v roce 1993 restituoval, svůj podíl už přepsal na své syny. „Ta první reakce, když nám ho vrátili, byla samozřejmě pozitivní. V té době s námi bydlel otec, který ho znal podstatně víc. Já tehdy jím a strýcem byl pověřený provést tuto restituci, takže pro mne to byla až povinnost vůči předkům,“ vzpomíná.
„Majetek totiž koupil dědeček v roce 1936 v dražbě, protože zámek přivedl původní majitel Karel Bondy ,na buben‘,“ říká v pořadu Hovory.
Zámek Lnáře
V roce 1682 Lnáře připadly Tomáši Zachariáši (Zacheovi) Černínovi, který v letech 1683–1686 stavbu zámku podle plánů italského architekta a stavitele Giovanniho Battisty Maderny dokončil. Ve vlastnictví lnářského panství se poté vystřídali Küniglové, Sweerts-Sporckové, Thunové, Linkerové a Lingenauové. V roce 1923 získal lnářské panství pražský obchodník Karel Bondy, který upravil průčelí zámku do dnešní podoby. V roce 1936 koupil zámek pražský advokát Jindřich A. Vaníček.
Kolik stál? „Bylo to určitě přes 10 milionů prvorepublikových korun. On paradoxně už tehdy nemusel mít hotovost, ale převzal všechny půjčky od bank. Dluh se mu podařilo zaplatit za asi deset let,“ vzpomíná Vaníček.
Čtěte také
K zámku navíc patří rozsáhlé lesy, polnosti a rybníky. „Větší zájem o zemědělský majetek projevil už pradědeček, který sám tehdy nic většího nevlastnil, ale byl specialistou na podvojné účetnictví, které se tehdy zavádělo. Proto tehdy projel většinu republiky a přitom se seznámil s některými zámožnými rodinami.“
Dokonce snad měl být nějak angažovaný v jejich sdružení, které řešilo i první pozemkovou reformu po 1. světové válce. „A když pak přišla nabídka, tak se ji dědeček ujal a ve dražbě zámek vyhrál,“ dodává.
Celé Hovory s rodokmenem najdete v audiozáznamu, ptá se Naděžda Hávová.
Související
-
Když jsme se vrátili na Bludov, tvrdili nám, že tam straší, vzpomíná Karla Mornstein-Zierotin
„Největší bohatství, co máme, jsou lidé, kteří nás podporují,“ říká majitelka zámku Bludov Karla Mornstein-Zierotin.
-
Jsem zámecký pán, to ale znamená neustále něco opravovat, říká potomek šlechtického rodu Podstatzký
„Být zámeckým pánem vůbec neznamená, že chodím v hezkém oblečení po zámku. Spíš je to o stresu a opravách,“ popisuje Richard Podstatzký Thonsern.
-
Na zámku Lobeč byla za komunistů léčebna. Nemocniční duch tam vydržel dlouho, vzpomíná majitelka
Majitelka vzpomíná na to, že v salonku byla prádelna a celou třetinu přízemí zabírala kotelna na koks. „Takže i tam trvalo, než jsme se posunuli k zámeckému prostředí.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
