Za deset let v Česku jsem se naučil správně pít pivo a rozumět českému humoru. Je jiný než ten italský, směje se Francesco Kinský dal Borgo
„Když vyrůstáte na zámku, naučí vás to zvyknout si na zimu. Staré domy jsou krásné, ale ne moc funkční,“ vtipkuje v Hovorech s rodokmenem Francesco Kinský dal Borgo, potomek slavného šlechtického rodu chlumecké větve Kinských a taky majitel zámku Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou, hradu Kost anebo třeba Obory Kněžičky a Polesí Luhy.
Poprvé se na zámek Karlova Koruna podíval, když mu bylo šest let. Tou dobou jeho otec pendloval každý měsíc mezi Českou republikou a Toskánskem a místní ho nevnímali pozitivně. Byl pro ně cizincem, který jim chtěl vzít pohodu a narušit zaběhlý systém, na který byli po léta zvyklí. Časem se ale prý všechno naštěstí změnilo.
Čtěte také
V České republice nyní Francesco Kinský dal Borgo žije už více než 10 let. Co se za tu dobu naučil? „Pít správně pivo. Ale i humor, který je jiný než ten italský, ale taky dobrý,“ směje se.
Češi obecně jsou podle něj opravdu pracovití lidé. „I když možná ne, když pracují pro někoho jiného, ale minimálně pro sebe,“ glosuje. „A mají rádi, jak se říká, pořádek.“
Zapracovat by prý měl český národ na pozitivitě. „Neříkám, že bychom měli být jako Američani, ti to trošku přehánějí. Ale Češi jsou příliš pesimističtí. V Česku se ale nemáme špatně. Příroda je tu krásná, je to hezká, perspektivní země, vývoj tu jde dopředu,“ chválí.
Jak dlouho mu trvalo naučit se dobře česky? A kde se cítí víc doma? Poslechněte si celý rozhovor v audiozáznamu. Moderuje Naděžda Hávová.
Související
-
Zámek Lnáře koupil dědeček v dražbě. Předchozí majitel ho přivedl na buben, říká restituent Vaníček
Zámek Lnáře nedaleko jihočeské Blatné leží na někdejší demarkační linii. Na konci 2. světové války se u něj sešli Američané, Sověti i armáda generála Vlasova.
-
Když jsme se vrátili na Bludov, tvrdili nám, že tam straší, vzpomíná Karla Mornstein-Zierotin
„Největší bohatství, co máme, jsou lidé, kteří nás podporují,“ říká majitelka zámku Bludov Karla Mornstein-Zierotin.
-
Jsem zámecký pán, to ale znamená neustále něco opravovat, říká potomek šlechtického rodu Podstatzký
„Být zámeckým pánem vůbec neznamená, že chodím v hezkém oblečení po zámku. Spíš je to o stresu a opravách,“ popisuje Richard Podstatzký Thonsern.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
