Kdykoli jdou děti 1. září do školy, vzpomenu si na matky v Beslanu, říká Josef Pazderka

„Pozice zahraničního reportéra v České televizi, stejně tak v Českém rozhlase, je prestižní a dává člověku možnost sáhnout si na věci, na které si řada jiných kolegů sáhnout nemůže. Máte možnost mluvit napřímo s hlavními aktéry důležitých událostí, máte kontext a referenční body k tomu, co se děje. Je to ale cesta. A někdy se člověk potřebuje odlepit a dělat zase něco jiného,“ říká a vysvětluje:

„Pro mě je Aktuálně.cz obrovská výzva, protože jde o online zpravodajství, mladší čtenáře a daleko rychlejší a zajímavější komunikaci. Mí dva starší synové jsou přesně ta věková skupina, 15 a 17 let, kterou chci oslovovat a ke kterým bych chtěl mluvit seriózně zpravodajstvím, komentáři, reportážemi, videem. Odezva je dobrá.“

Jiné mediální prostředky

Pazderka upozorňuje na proměnu mediálního světa a současné zdroje informací nejmladších generací.

„Sledují svět úplně jinými prostředky, skrze sociální sítě, mobily, rychlejší komunikaci. Situace, kdy bychom si sedli večer v sedm hodin k Událostem České televize je dávno passé,“ říká novinář, který vystudoval historii.

Historie je má obrovská životní vášeň, ale víc mě to táhlo k novinařině.
Josef Pazderka

Osobní zkušenost

Pazderka vzpomíná i na vypjaté situace svých zahraničních mediálních misí. „Když jsem přijel do Čečenska, bylo mi přes 20 a strávil jsem tam necelé dva roky. Byl to příjezd do otevřeného válečného konfliktu. Sídlili jsme v sousedním Ingušsku, kam prchly statisíce lidí. Tehdy jsem s humanitárními konvoji a vůbec celou touto prací nahlédl válku zevnitř. Musím říct, že to byla velice důležitá zkušenost. Zjistit, co je to válka, co lidem způsobuje a také to, jak často nabízí nečernobílé obrazy. Nenahradíte to rozhovory, četbou ani setkáním.“

Kdyby existovala spravedlnost, nemusely bychom o ni dnes tolik bojovat, říká matka, která přišla v Beslanu o syna

• Upravit
• Smazat

Na filmovém festivalu Jeden svět v Praze se 10. března ve světové premiéře promítal film Neumlčené hlasy Beslanu. Věnuje se matkám, které se snaží už skoro 15 let přimět úřady, aby pravdivě informovaly o zásahu bezpečnostních sil proti teroristům, kteří začátkem září 2004 obsadili školu v Beslanu, v Severní Osetii na Kavkaze.

Posun zkušenostmi vnímal novinář až zpětně. „O něco později se odehrála také tragédie v Beslanu. Vracel jsem se na její místo už jako zpravodaj České televize v Moskvě. Utkvěly mi v paměti některé matky, které procházely zničenou tělocvičnou, ve které uhořely jejich děti. Bylo mi strašně úzko. Myslím, že to bylo ztělesnění zkušenosti, kterou jsem si odvezl z Čečny. Že válka se opravdu dotýká konkrétních lidí a lidských osudů. Kdykoli jdou děti 1. září do školy, vzpomenu si na matky v Beslanu.“   

Primárně šlo o důvěru

Pazderka se také vrací k anexi Krymu, kterou zažil na vlastní oči. „Na Ukrajině šlo primárně o důvěru v to, že lze vzít osud do vlastních rukou a že tato snaha má smysl. Myslím, že obrovskou roli hraje psychika. Tito lidé byli desítky let přesvědčováni o tom, že nic nemá šanci na úspěch. Přitom se tam spousta věcí, které v Česku a obecně v Evropě nejsou příliš vidět, povedla.“

Ve výčtu konkrétních věcí, které se změnily, je Pazderka optimistický. A odráží tak i naději prostých Ukrajinců. „Ukrajinská ekonomika se odrazila ode dna. A myslím, že mezinárodní sankce vůči Rusku, které kremelský režim velmi bolí, přinášejí své ovoce,“ uzavírá.

Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s Josefem Pazderkou. Dozvíte se ještě, proč se rozhodl vyměnit zahraniční zpravodajství za spíše manažerskou funkci.