Kdyby existovala spravedlnost, nemusely bychom o ni dnes tolik bojovat, říká matka, která přišla v Beslanu o syna

Ve škole tehdy zůstalo uvězněno 1129 rukojmích, většinou dětí. Při následných výbuších a zásahu ruských bezpečnostních složek zemřelo nejméně 331 lidí, z toho 186 dětí. Zemfyra Majramovna Cejrichová útok v Beslanu přežila, ale přišla při něm o syna… Mluvila s ní Martina Mašková.

Jak na ty události vzpomínáte?  A za jakých okolností se to stalo?  
V té školy se učily mé děti, a tak jsme se do ní chystali… Abych řekla pravdu, mému mladšímu synovi, tomu, který pak zahynul, se ten den do školy vůbec nechtělo. Řekla jsem mu, že dostane bonbóny, které přinesla moje sestra. Byl dost na sladké, a tak po krátké domluvě souhlasil… A pak jsme šli do školy. Když jsme vešli na dvůr, děti ze všech tříd se právě řadily...

Vy jste tedy byli na školním dvoře, když útok začal…
Zrovna jsme do školy přišli a najednou se ozvala střelba. Když se ozvaly první výstřely, nepochopili jsme, o co jde. Myslela jsem, že škola organizuje nějakou slavnost, že je snad ohňostroj nebo něco podobného… Až pak se ukázalo, že je obsazená. Zahnali nás do tělocvičny. Třetí den pak začal útok na ni. Mé dítě, můj syn zemřel po druhém výbuchu…

Svým tělem mi nejspíš zachránil život

Jak se Vám podařilo přežít?
To dodnes přesně nevím… Denně se ptám, jak se to stalo, když jsme seděli celou dobu pohromadě. Když nastal první výbuch, trochu nás to odhodilo stranou. Mezi prvním a druhým výbuchem byl chvíli klid. Věděla jsem, že můj syn leží kousek ode mě. Dotkla jsem se ho a ověřila si, že je naživu. Vzala jsem ho k sobě a posadila na kolena. A v tom se ozval druhý výbuch, nastala druhá, velká tlaková vlna. Když jsem se na syna podívala, měl díru v hrudi. Svým tělem mi nejspíš zachránil život… Držela jsem ho pak mrtvého v náručí.

Na rozdíl od úřadů říkáte, že výbuchů bylo víc…
Po tu dobu, co jsem tam s ním seděla, zazněly čtyři takové výbuchy. Přesvědčují nás, že to tak nebylo, že všechno souviselo se střety uvnitř budovy.  Já si ale pamatuji něco jiného… Ty výbuchy začaly zvenku dovnitř.

Musí být těžké se s tím vším vyrovnat… Je ale přece jen něco, co byste si přála k blížícímu se 15. výročí těchto událostí v Beslanu? Doufáte ve spravedlnost?
Nevím, jak si kdo představuje spravedlnost… Spravedlnost zatím nenastala.  Kdyby existovala, nemusely bychom o ní dodnes tolik bojovat, tady s kolegyní Ellou ji stále dokazovat… Snažíme se pravdu říkat pořád, ale pořád nás někdo brzdí. Přesto doufáme, že se nakonec dozvíme, kdo celé to neštěstí zavinil. Není přece možné, aby tak velká tragédie žádné viníky neměla.