Jozef Tiso žádal jeden národ, jednu stranu a jednoho vůdce

„Slováci by měli konečně rehabilitovat Tisa, když Češi už rehabilitovali Háchu,“ napsal nedávno v internetové diskusi jeden Slovák. Opravdu? Srovnávat Jozefa Tisa s Emilem Háchou je příslovečným mícháním hrušek a jablek.

Čtěte také

Březen 1939: Nemáte na vybranou! Tiso a Ďurčanský u Hitlera

Těžko porovnávat prezidenta, vzešlého ze stále ještě částečně demokratických voleb, v jehož zemi řádí gestapo a který poslední dva roky nebyl s ohledem na zdravotní stav zodpovědný za to, co se s ním dělo – s prezidentem, jehož země několik let nebyla okupována. A pokud jde o rehabilitaci, Hácha nikdy rehabilitován nebyl, protože nebyl nikdy za nic odsouzen.

Tiso byl v roce 1947 odsouzen za vlastizradu k trestu smrti. Podílel se na likvidaci slovenského židovského obyvatelstva a zavlečení Slovenska do války, měl zásadní podíl na odstranění demokracie na Slovensku potlačením opozice a vazalském vztahu k nacistickému Německu.

Zatímco na objektivním obrazu Emila Háchy se čeští historici shodli, v případě Jozefa Tisa stále řada slovenských historiků tvrdí, že zajistil svému národu samostatný stát; pro některé je dokonce mučedníkem.

500 marek za osobu

Jozef Tiso, rodák (1887) z Bytče na severozápadě Slovenska, byl katolickým farářem, který se po roce 1918 zapojil do politiky a byl v letech 1927 až 1929 ministrem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. Po Mnichovské dohodě se stal předsedou vlády autonomního Slovenska. Poté, co byl 9. března 1939 na popud Prahy odvolán, již o pět dní později Slovensko po jeho osobním jednání s Hitlerem vyhlásilo samostatnost a Tiso se postavil do čela státu nejprve jako předseda vlády, od října 1939 jako prezident.

Čtěte také

Vznik Protektorátu Čechy a Morava aneb Hra se slovenskou kartou

Seriózní historiografie tvrdí, že protižidovská legislativa, zavedená na Slovensku po německém vzoru a podporovaná církví v čele s Tisem, patřila mezi nejpřísnější v Evropě. Slovensko navíc uskutečňovalo deportace Židů iniciativně a vlastními prostředky: Tisova administrativa se dobrovolně účastnila genocidy. Ze Slovenska jako vůbec z první země vyjel do Osvětimi transport svobodných děvčat.

Ze slovenské Seredě pro změnu jako z první země vyjel transport s celými židovskými rodinami. Slovensko bylo jednou ze dvou evropských zemí, které nacistickému Německu za likvidaci svých Židů platily: Slovensko 500 marek za každou osobu; druhé bylo Chorvatsko, které platilo 300 marek. Podle odhadů Tisova administrativa vydala nacistům k usmrcení na 58 tisíc Židů, dalších 13 tisíc odvezli nacisté sami.

Čtěte také

Jak říci Hitlerovi „ne“? Karol Sidor to zkusil

O ničem z toho se v rozhlasovém archivu doklady nedochovaly. Bohatě je zastoupeno období let 1938 a 1939. Řada nahrávek dokumentuje kritické okamžiky podzimu 1938 i jara 1939; jsou mezi nimi i záznamy nechvalně proslulého nacistického vysílání ve slovenštině z Vídně, které primitivním způsobem štvalo Slováky proti československému státu a zvlášť proti Čechům na Slovensku.

Atmosféru Slovenska v prosinci 1938 ilustruje projev z Bratislavy, při kterém Tiso žádá pro Slovensko nacistickou (doslova hitlerovskou) terminologií „jeden stát, jeden národ, jednu stranu, jednoho vůdce“. Zajímavé záznamy umožní posluchači vytvořit si představu o okolnostech, za nichž se Tiso postavil do čela toho zdánlivě svobodného státu.