Jiří Leschtina: Porazit Babiše a zabránit vládě Hradu může jen sjednocená opozice

Před ODS, KDU-ČSL, STAN, TOP 09 a Piráty staví prezident, podkopávající ústavní pilíře i instituce demokratického státu, jediný úkol: spojit síly před parlamentními volbami do společného volebního uskupení.

Ještě pořád to zní jako nemístná utopie.

Petr Holub: Opravdu se nic nemění? Pochybnosti o průzkumech veřejného mínění

• Upravit
• Smazat

Politický prostor je možné zlepšovat a kultivovat, například tomu mohou posloužit výzkumy veřejného mínění. Výzkumníci mají v rukou prostředky, s jejichž pomocí lze popsat změny veřejného mínění, a díky takovým zprávám je možné o něco lépe porozumět tomu, co lidé čekají od politiky. Zní to dobře a někde to tak může fungovat.

Jak by mohli lidovci zapomenout Miroslavu Kalouskovi, že ze strany odešel a založil s Karlem Schwarzenbergem TOP 09? A jak lidé z TOP 09 definitivně překousnou, že je Starostové a nezávislí bez skrupulí opustili před volbami v roce 2017? A co si počnou Starostové s traumatem z lidovců, kteří cukli ze společné koalice v okamžiku, kdy v ulicích visely idylické billboardy s Bělobrádkem a Gazdíkem?

Jenže to všechno se odehrávalo v dobách, kdy v sázce byla „pouze“ budoucí vláda. Nyní se blížíme do situace, kdy v příštích volbách může jít o samotnou povahu politického režimu.

Lépe než opozice to teď vycítila probuzená občanská společnost. A statisíce lidí na náměstích a pláních jsou nejen protestem vůči mocenskému duopolu Zeman – Babiš, ale také vyvažováním slabin opozice a výzvou, aby vytvořila sílu schopnou porazit hnutí ANO ve volbách.

S tak masovým apelem nebyla konfrontována žádná politická strana v polistopadových časech. A pokud na něj demokraté v parlamentu přesvědčivě nezareagují? Tak také mohou přihlížet tomu, jak se mimo parlament zrodí nová politická síla, která namísto nich bude čerpat energii ze semknutých obrovských davů v ulicích.

Černý scénář

Ve svých úvahách o sjednocení by neměla opozice podcenit zlověstné Zemanovy plány. Vláda pod jeho kuratelou, opřená o KSČM a SPD, by mohla udělat řadu kroků, jež nás mohou vyslat na oběžnou dráhu Ruska a Číny.

Blížíme se ne prezidentskému, ale diktátorskému systému, varuje Michael Žantovský

• Upravit
• Smazat

Prezident Miloš Zeman váhá už déle než měsíc s odvoláním ministra kultury Antonína Staňka. Je na čase, aby se do celé věci vložil parlament, protože hrozí ústavní krize? Mohou zákonodárci donutit hlavu státu jednat, pokud mají pocit, že porušuje ústavu?

Nic by zřejmě nestálo v cestě úsilí Hradu, aby stavba nových jaderných bloků připadla ruským firmám. Včetně případného gigantického úvěru, jenž by nás přikoval k Rusku na několik generací. A Čína by mohla snadněji prosadit svou firmu Huawei do tuzemských 5G sítí.

Poloprezidentská vláda by zřejmě také totálně ovládla bezpečnostní složky včetně BIS, která soustavně sleduje a vyhodnocuje činnost ruských a čínských agentů. Nic by už také nebránilo vládě dokončit výměnu v mediálních radách a ovládnout veřejnoprávní média.

Jiří Leschtina|foto: Radko Kubičko

Případná rekonstruovaná vláda podle představ Hradu bude tíhnout spíš k nacionalistickému autoritářství než k liberálnímu systému. A půjde o to, zda po volbách bude Andrej Babiš za prezidentova posvěcení znovu sestavovat vládu s pomocí Filipa, Okamury a možná také Václava Klause mladšího.

Něčemu takovému může spolehlivě zabránit jedině Babišova prohra ve volbách. A to ještě dost výrazná.

Dostat oligarchu ze hry a sestavit vládu Zemanovi navzdory ovšem není úkol pro roztříštěnou opozici, ale pro jednotný opoziční blok, který bude vyzařovat sílu spojení a odhodlání bránit právní stát. Aby tomu veřejnost uvěřila, musí vidět ochotu potlačit ve jménu nezbytného spojenectví vlastní ambice. A to jak u mladých dravých politiků, tak parlamentních veteránů, jejichž čas už beztak minul.

Autor je publicista