Thomas Kulidakis: Poučení z řeckých předčasných voleb pro Českou republiku

Oba se stali herci v představení, jehož scénář i režii převzal prezident Miloš Zeman. Jeho kreativní výklad ústavy může tvářím stávající české vlády způsobit jednu z největších škod, která se politikům může přihodit. Kvůli vnějším vlivům se voličům mohou zdát slabí a v důsledku tedy nehodní následování davy.

Petr Holub: Opravdu se nic nemění? Pochybnosti o průzkumech veřejného mínění

• Upravit
• Smazat

Politický prostor je možné zlepšovat a kultivovat, například tomu mohou posloužit výzkumy veřejného mínění. Výzkumníci mají v rukou prostředky, s jejichž pomocí lze popsat změny veřejného mínění, a díky takovým zprávám je možné o něco lépe porozumět tomu, co lidé čekají od politiky. Zní to dobře a někde to tak může fungovat.

Taková nehoda se přihodila také Tsiprasovi. Nezaměstnanost v zemi těžce zkoušené krizí srazil o 10 %. Snížil některé daně. Ukončil memoranda s věřiteli. Zvýšil minimální mzdu, důchody, obnovil sociální příplatky. Hodil záchranný kruh lidem, kteří kvůli nespláceným hypotékám mohli přijít o své domovy. Obdržel nominaci na Nobelovu cenu míru. Řecké stíhačky lítají nad Severní Makedonií místo tureckých.

Opozice ale občany přesvědčila, že premiér podlehl cizí vůli, když v roce 2015 obrátil po referendu o škrtech a vloni uzavřel dohodu se severním sousedem. Kvůli druhému místu v eurovolbách tedy Tsipras vyhlásil předčasné volby, aby neskončil ještě hůř. Riskoval a získal přes 30 % hlasů. Tedy druhé místo, protože ani zásluhy o život střední a nižší třídy mu po ztrátě tváře nepomohly.

Odejít středem

Podobně ztrácí tvář i Babiš s Hamáčkem v zápase se Zemanem. Ani jejich finanční dárky voličům je nemusí zachránit, stejně jako nezachránily Tsiprase, protože podléhají cizí vůli. Měli by tedy udělat rozhodný krok: vynutit si právo rozhodovat o svých ministrech kompetenční žalobou, nebo jít k předčasným volbám.

Thomas Kulidakis: Proč v Řecku vyhrála pravice, Tsipras prohrál a sociální demokraté propadli

• Upravit
• Smazat

Předseda řecké konzervativně pravicové Nové demokracie Kyriakos Mitsotakis se ujímá vlády v Řecku, které v minulosti ovládalo několik jeho předků. Dosavadní premiér Alexis Tsipras ale může slavit také. Sice přišel o premiérskou židli, jeho SYRIZA ovšem potvrdila svou pevnou pozici vůdce levicové části řecké politiky. Nahradila sociální demokracii PASOK.

Premiér je sice nemůže vyhlásit tak jednoduše jako v Řecku, ale může se pokusit rozpustit Poslaneckou sněmovnu. Vládní poslance by jistě podpořila opozice, protože s vládou ji spojuje minimálně jedna věc. Hrozí jí, že i pokud by se ona ocitla u vesla, mohla by se stát obětí aktivistického prezidenta s kreativním výkladem ústavy.

Takový krok by ovšem vyžadoval obzvláštní politickou i lidskou odvahu. V době různých peripetií s unijními audity, Čapím hnízdem a nejistou vládní většinou je jistě výhodné být s Pražským hradem zadobře. Z hlediska ústavnosti, demokracie, funkčnosti našeho politického systému i sebeúcty zúčastněných vládních politiků je ale potřeba zakročit. Přece jen nejsme prezidentská republika.

Hamáček s Babišem musí zvážit, jestli také nespějí k nevyhnutelnému hořkému konci, který bude o to horší, o co déle k němu budou směřovat. Prezidentovy plány, včetně úřednické vlády bez důvěry po vzoru Rusnokova angažmá, může zhatit pouze rozhodná akce směřující k soudu nebo předčasným volbám. V nich by dosavadní mocní přinejhorším odešli také středem a zasloužili se o náš ústavní systém jako správní státníci, nedbající na osobní prospěch a vládní křesla.

Autor je komentátor Českého rozhlasu