Jiří Černý: Gott byl jeden z největších antikomunistů, s jakými jsem se kdy setkal

Hudební kritik Jiří Černý mluvil v Interview Plus o odkazu zpěváka Karla Gotta.
Hudební kritik Jiří Černý mluvil v Interview Plus o odkazu zpěváka Karla Gotta.

Hudební publicista znal zpěváka osobně a velmi dobře, hlavně v 60. letech. Jeho kariéru ale sledoval celý život. V Interview Plus se tak nebál odpovědět na otázky, jestli si zpěvák „nezadal“ s totalitním socialistickým režimem nebo jestli bral drogy.

„Karel Gott byl jeden z největších antikomunistů, s jakými jsem se kdy setkal,“ říká hudební kritik Černý.

„Dokonce jim to byl někdy schopný říkat i do očí, včetně tajemníka Miroslava Müllera (šéfa kulturního oddělení ÚV KSČ). Otec obou Štaidlů (Ladislava i Jiřího) měl teorii, podle které měl Gott tu kliku, že si tam o něm mysleli, že je blázen. Kdyby to brali, jako že to myslí vážně, museli by ho zavřít,“ dodává.

Ale taky sloužil režimu. „Stejně jako většina tehdejších umělců. Svým způsobem měl pravdu i Milan Kundera, když se o něm tehdy vyjádřil tak hodně nepěkně… Ale kolik takových užitečných idiotů tady tehdy bylo? Kolik herců se báječně živilo komikou, která s kritikou režimu neměla nic společného, a akorát to bylo brnkání na příjemnou strunu?“

Spisovatel Milan Kundera začátkem 80. let napsal, že se Gott a jeho hudba stali v normalizaci významným prvkem zglajchšaltování české kultury, nazval ho i idiotem hudby.

V 89. byl na balkoně první

Hudební kritik vzpomíná i na první dny sametové revoluce v roce 1989. „Občanskému fóru (OF) tehdy hodně záleželo na tom, aby mělo umělce na své straně. Chtěli je mít na balkóně (na Václavském náměstí), aby zazpívali. Gott byl jeden z prvních, a na té rychlosti velmi záleželo.“

Byli tady ale i jiní slavní, o kterých se tak nějak myslelo, že si s komunisty nikdy nezadali, „ale když jsme je zvali, aby přišli zazpívat, odpovídali: nezlobte se, ale mám rodinu a nic není ještě vyhráno,“ vzpomíná na 30 let staré okamžiky.   

Gott často vzpomínal na sedm měsíců v Americe. Podle Černého se zdá, že mu vystupování dvakrát denně opravdu pomohlo. „Tenoři bývají trošku křehcí a mívají zdravotní indispozice a problémy s hlasem. Ale v Americe se ho na to nikdo neptal – máš smlouvu, tak zpívej. A ten hlas se mu tam zocelil… jJho tenor byl pak pevnější, řekl bych, že měl i jasnější barvu a byl suverénnější,“ vzpomíná.

Image mu udělali Němci

Za jeho image a uměleckou tvář lyrického belcantového tenoru pak stojí německé hudební nakladatelství Polydor Records.

„Oni s ním chytře podepsali smlouvu, protože v něm, na rozdíl od některých československých odborníků ten velký talent viděli. Zároveň mu vymysleli image, přestože v té době ve své kapele zpíval spíš rockovou hudbu, které se nechtěl jen tak vzdát. Pak se zaposlouchal do soulového zpěváka Joe Cockera a přál si, aby mu takové album vydali.“

Polydor to udělal, ale předem Gotta varoval, že se to nebude prodávat. „Měli pravdu a od té doby už neudělal krok stranou. Neprosazoval svou vůli a řídil se průzkumem trhu, který firma udělala.“

Dá se říct, že 80. léta byla zpěvákův vrchol kariéry? Pro Jiřího Černého to byla první polovina let 60. „Pokud jde o 80. léta, tam byl asi nejvýznamnější prodej desek. Ale osobně si myslím, že už mu trošku, a nebylo to moc patrné, docházely síly a pokračovalo to v 90. letech.“

Mezníkem v kariéře pak bylo album operních belcantových árií. „Tam se mu stalo, co nikdy dřív, že v některých výškách jakoby škrtil hlas. On ale byl známý svým tenorovým H, které dával suverénně a plným hlasem (ne falsetem). Já se ho pak ptal, proč si to nesnížil, to odpověděl, že to přece nejde. Byl profesionál a dobře věděl, že se operní árie mají zpívat v tóninách, ve kterých byly napsány. Ale na to už tenkrát nestačil.“

Hrrr do práce, a to až do konce

Ale i po této nepříjemné recenzi se s tím pořád dalo věcně mluvit o jeho interpretaci a na rozdíl od jiných si prý nikdy nestěžoval. „Jak jsem Karla znal, on byl vždy, takřka do poslední chvíle, hrrr do práce. Taky se o něm říkalo, že by nejraději natáčel tři alba denně. Ono to zní jako žert, ale byly doby, kdy by je opravdu rád a s chutí natočil.“

Debbie Harry ze skupiny Blondie, která je Gottovou vrstevnicí, v nedávno vydaném životopise napsala, že prakticky každý na hudební scéně bral v 70. a 80. letech nějaké drogy. Ví se něco o tom, jak to měl s těmito substancemi Gott?

„Nevím přesně, tak hluboko do kuchyně jsem mu neviděl,“ odpovídá Jiří Černý. „Ale kdyby něco bral, tak by to jeho nejbližší okolí, ke kterému jsem patřil, vědělo. Karel si strašně hlídal svou fyzickou i hlasovou kondici. Měl spoustu všelijakých problémů, o kterých bych nerad mluvil, ale tyhle nikdy,“ dodává.

Celé Interview Plus s legendou české hudby (o legendě a kamarádovi Gottovi) najdete v audiozáznamu. Ptal se Jan Bumba.  

Spustit audio

Související