„60. léta byla plná nadějí a konečně se tu prosadil rock. Pak přišla okupace,“ vzpomíná Jiří Černý
„Byla to pro nás exotika.“ Jak bylo těžké chytnout na malém tranzistoru Radio Luxembourg? Poslechněte si starší anketu s Dádou Libanskou, Jiřím Černým a Pavlem Klusákem
Jaká byla hudba roku 1968 a jaký vývoj československé popmusic zastavil 21. srpen? V anketě odpovídal hudební publicista Jiří Černý a se svými vzpomínkami přispěla i bývalá disidentka Dáda Libanská, která za minulého režimu uspořádala nespočet ilegálních koncertů.
„Rok 1968 byl ostře rozdělený datem 21. srpna, i pokud jde o hudbu,“ říká Jiří Černý, který u nás v 60. letech položil základy moderní hudební publicistiky. „Byl to rok plný nadějí, prosazovala se konečně rocková hudba, i když se tomu říkalo bigbítová: Michal Prokop, Petr Novák, Vašek Neckář. Všechna ta hudba měla výbornou náladu,“ vzpomíná Černý. Zmíněné hudebníky hrával ve svém pořadu Dvanáct na houpačce, což byl první pokus o československou rozhlasovou hitparádu. Podle svých slov nikdy nezapomene, jak první čtyři písně Karla Kryla u posluchačů propadly. „Až pátá Bratříčku, zavírej vrátka stoupala a vyhrávala, tak se zrodil fenomén Karel Kryl – ten závěr roku byl úplně jiný,“ hodnotí Černý. A vybavuje si vlastní zážitek z 21. srpna: „Do rádia jsem přišel v 8 hodin ráno. Měla se točit Houpačka, ale už jsem věděl, že tu jsou Rusové a že se nic točit nebude. Studio bylo obsazené vojáky. Můj pořad zmizel stejně jako spousta jiných.“
Talkshow, koncert i rozhlasová hra. Radio Wave si připomíná 50. výročí okupace Československa
Radio Wave si spolu s ostatními stanicemi Českého rozhlasu připomíná padesát let od okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Ve vysílání a na webu Radia Wave se v úterý 21. srpna budeme věnovat nejen vzpomínkám na vpád vojsk, ale i kulturnímu a společenskému dění během celého bouřlivého roku 1968 v Československu i v zahraničí.
Houpačku poslouchala i bývalá disidentka a signatářka Charty 77 Dáda Libanská, jejíž příběh je zachycený v knize Bytová revolta: Jak ženy dělaly disent. „Díky Houpačce jsme mohli slyšet Blue Effect, Framus Five nebo Martu Kubišovou. Chytala jsem také Radio Luxembourg, jeden moderátor tam pouštěl nádhernou a neuvěřitelnou hudbu jako Doors nebo Franka Zappu. Moderátor se v druhé polovině 60. let dokonce otočil v Praze a je vyfotografovaný v jednom čísle časopisu Pop Music Expressu.“ Než Černého pořad zrušili a režim zavedl rušičky vysílání, Libanská – které bylo v době okupace 13 let – chytala oblíbenou hudbu na malém tranzistoru: „Museli jste stát na jednom místě, protože se to vysílání ztrácelo.“
Jiřímu Černému prošlo v roce 1968 rukama nespočet československých písní, která mu ale kromě Karla Kryla a Marty Kubišové utkvěla v hlavě nejvíc? A co o hudbě roku 1968 říká Pavel Klusák? Víc se dozvíte v anketě.
Mohlo by vás zajímat
Více o tématu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
