Jen jedno procento textilu na světě se dobře recykluje. Brání tomu směsi materiálů i vysoká náročnost na energetiku

28. červen 2021

Prodej oblečení v pandemii o něco zpomalil. Teď odborníci odhadují, že budou lidé nakupovat levnější a méně kvalitnější kousky, které zase rychle obmění. Už před covidem končily na skládkách celosvětově miliony tun oblečení nebo jiného textilního zboží. V Česku se podaří z vytříděného textilu zrecyklovat jen asi tři procenta. 

Do kontejneru, který je určen pro textil k recyklaci, vhazujeme oblečení, které už není použitelné. Ideální recyklací by bylo vyrobit z co největšího množství i nepoužitelného oblečení textil nový. To je ale v praxi poměrně složité, protože vlákno stárne a jeho vlastnosti ztrácejí na kvalitě.

Čtěte také

„V tuhle chvíli se zkouší různé druhy chemické recyklace,“ vysvětluje Lenka Harcubová z ekologicky-charitativní firmy Potex, která sesbíraný textil v kontejnerech třídí.

 „To znamená, že vlákna jsou rozpuštěna a z toho roztoku se vyrábí nové vlákno, které má jasné a trvalé vlastnosti. Zatím je to ovšem ve světě, převážně ve Skandinávii, ve stadiu pilotních projektů. A zatím je to ekonomicky neudržitelné.” 

Textil znečišťuje

Spotřebování nejen přírodních zdrojů při výrobě textilu je velmi intenzivní. Textil se považuje za druhý nejvíce znečišťující průmysl na světě z hlediska spotřeby vody i chemických látek.

Čtěte také

„Textil musíme vnímat nejen při fázi výroby, ale i při získávání textilních vláken,“ potvrzuje děkan Fakulty technologie ochrany prostředí Vysoké školy chemicko-technologické Vladimír Kočí.

„Potom při jeho samotném zpracování. A samozřejmě má značné dopady i třeba barvení textilu nebo finální zpracování do konečného výrobku. Pochopitelně nějakou roli hraje taky doprava.“ 

Jen jedno procento se dá dobře zrecyklovat

S nástupem rychlé módy se začaly víc využívat syntetické materiály, které recyklaci poměrně komplikují. Dané to bylo i tím, že zlevnily vstupní suroviny, tedy ropa a zemní plyn. 

Čtěte také

I stoprocentně bavlněné tričko ale obsahuje štítky nebo nitě – nejčastěji z polyesteru. „Potíž je v tom, že když máte textilní odpad, který je směsný, tak tam budete mít řadu průmyslových vláken,“ konstatuje docent Kočí.

„Polyesterová, polyamidová vlákna, k tomu len, bavlnu, hedvábí, viskózu, to všechno se od sebe těžko odděluje. Někdy to nepozná člověk, když není školený, natož aby to poznala technologie. Anebo by to muselo být sofistikované zařízení, která v České republice ovšem zatím nejsou.“

Globální statistiky uvádějí, že jen jedno procento vyhozeného oblečení se dobře recykluje, ostatní končí ve spalovnách a na skládkách.

Komplikací na oblečení jsou taky zipy, spony nebo knoflíky. I ty se musí z textilu odstranit. Potom následuje další krok, ve kterém je textilie rozmělněná na drť nejrůznějších barev i materiálů. Využít se dá například na výrobu izolací, výplní v čalounictví nebo v automobilovém průmyslu. 

„Po chemické stránce tam budete mít několik typů materiálů. A ty se nedají jednotným způsobem využít, nezískáte čistou, kvalitní surovinu,“ doplňuje Kočí.

Čtěte také

Textilní kompozit může být dostatečně pevný na to, aby se dal využít jako alternativa dřeva. S vysokou chemickou odolnosti vůči olejům, tukům, kyselinám nebo solím se využívá i v České republice, jak říká Lenka Harcubová z Potexu: 

„Některé firmy pracují na nových metodách zpracování a recyklace, umí už z použitého textilu vyrábět plast, který je nezničitelný. Vyrábí z něj lavičky, stojany.“

Globální statistiky uvádějí, že jen jedno procento vyhozeného oblečení se dobře recykluje, ostatní končí ve spalovnách a na skládkách. 

Pálit nepoužívané oděvy?

Pálení obnošeného textilu je ekologicky přijatelné, pokud spalovna dokáže zachytit toxické škodliviny. V ohni se pak výrazně sníží objem odpadu a využít se dá navíc i výhřevnost textilu.

Čtěte také

Podle docenta Kočího není nutné recyklovat za každou cenu, protože ani recyklace není sama o sobě ekologická.

„Recyklace je technologický proces, který má nároky na energetiku, na materiály, generují se odpady. Recyklace má smysl jen v případě, že se vzniklý materiál, tedy ta druhotná surovina, smysluplně využije. Pro druhotné suroviny ale někdy hledáme téměř umělá využití, proto je pak otázka, jestli jsme si pomohli nebo ne, protože recyklací jsme zatížili přírodu. A když máme druhotnou surovinu, o kterou moc zájem není, tak to až tak veliký benefit není.”

Mikroorganismy rozloží přírodní vlákna

Další možností likvidace nepoužitelného textilu je biologický rozklad. Biodegradace přeměňuje materiály na vodu, oxid uhličitý a biomasu, které životní prostředí neohrožují. K působení mikroorganismů jsou ale samozřejmě náchylnější přírodní vlákna.

Čtěte také

Naopak některá z těch syntetických jsou jako odpad pro naše prostředí škodlivá a vůči kompostování taky odolná.

Environmentalisté proto nabádají k uvážlivému nakupování oblečení a doufají, že koronavirus produkci módních trendů a s nimi i nadprodukci oblečení o něco zpomalí.

Recyklace textilu, to je taky předávání oblečení dál prostřednictvím charit, bazarů nebo kontejnerů na textil. Takzvaný reuse je nejintenzivnější u oblečení pro malé děti, protože české maminky často využívají dětské oblečení na maximum.

„To je jenom u nás. Ženy v cizině nejsou tak šikovné jako Češky,“ uzavírá Harcubová.

Poslechněte si reportáž Martiny Rasch.

autor: Martina Rasch
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.