Martina Rasch

Umělecky jsou podle ní absolventi DAMU skvěle vybavení. Na zběhlosti v praktických věcech se musí zapracovat. Zajímá ji francouzské divadlo založené na vybroušeném jazyce.

Na piano hraje od čtyř let, první skladbu složila v šesti. Ostravská hudebnice NIKA se inspiruje jazzem, popem, soulem i klasickou hudbou a vydává druhé autorské album.

Je zástupcem současné středoevropské malby. Vstavoval v renomované Kátáře v Dauhá, kde musel dodržet islámský úzus. I tak se ale podařilo vystavit figurativní obrazy.

Je jedním z nejvýraznější scénografů mladé generace. Jeho práce rezonují v Národním divadle v Praze nebo v Národních divadlech v Brně a Ostravě.

Ztvárnil titulní roli v premiéře opery Pavla Haase Šarlatán v režii Ondřeje Havelky. Ve Vizitce mluví o tom, jaké to je mít hlavní roli v díle, které není svázáno tradicí.

Česko ho vždy přitahovalo. Přijel sem po studiích herectví v Torontu učit angličtinu. Poznával divadelní scénu a osudným se mu staly nezávislé projekty.

Nejprve byla asistentkou režie. Z této profese se vyprofilovaly další, třeba koordinátor intimity i castingový režisér. „Když hledám herce, dívám se po filmových typech.”

Je první laureátkou Ceny literární kritiky za prózu. Ve svém románu Narušení děje uvažuje hlavně nad tím, co v našem životě znamenají příběhy.

Ve své tvorbě řeší transgenerační přenos traumatu. Je tomu tak i v její poslední sbírce Všude pak viděla husy. „Od mala jsem poslouchala příběhy o zmizelých příbuzných.“

Na sítích tráví kvůli výzkumům spoustu času. „I kdyby byly algoritmy sociálních platforem, tedy toho, jak fungují, veřejné, stejně bychom jim nerozuměli,“ říká ve Vizitce.