Jan Januš: Napišme do ústavy, kdy přesně končí ministr
Zájem o vládní krizi sice utlumují nastupující letní prázdniny, vedle schůzek vrcholných ústavních činitelů se ale objevují i nápady na zcela zásadní ústavní změny. Předseda nejsilnější opoziční strany Petr Fiala (ODS) tak například vystoupil s tím, že bychom se zase měli vrátit k parlamentní volbě prezidenta republiky. To, že ten současný odvozuje svou legitimitu od přímého zvolení, totiž zatím nedopadá úplně šťastně.
I když právní teoretici před rychlými posuny našeho hlavního zákona většinou varují, může být přece jen žádoucí jej nyní legislativně otevřít. A to ideálně ještě v daleko širších souvislostech, než zatím kohokoliv z politiků napadlo, nebo než o tom alespoň otevřeně promluvili.
Jan Vávra: Politický thriller Babiše a Zemana

Autoři politických thrillerů by měli ze současné situace na naší politické scéně radost. Jde o krásně rozehrané drama, kdy dva spiklenci, kteří se spojili, aby získali moc, dospěli do situace, kdy jeden může získat navrch nad tím druhým a spojenectví se mění v souboj o moc.
Jindřich Šídlo: Zeman nebourá vládu, ale stát

Prezidentu Zemanovi bude v září 75 let a před sebou má poslední tři a půl roku své dlouhé a mimořádně úspěšné politické dráhy.
Současná vládní krize spočívá zejména v tom, že prezident Miloš Zeman otálí s odvoláním ministra kultury Antonína Staňka a s následným jmenováním jeho nástupce Michala Šmardy. V duchu Václava Havla tvrdí, že není automatem na podpisy, což je jen jeho další bonmot, nezakládající se tak úplně na pravdě.
Musíme si zvyknout na to, že se o slovo budou stále častěji hlásit populističtí politici, pro něž bude dodržování platných pravidel a zvyklostí jen nemístnou slabostí, kterou od nich voliči nečekají.
Bohužel skončila doba, kdy vysoce postavení politici automaticky věděli, že se některé věci nedělají a že se svévole zkrátka neslučuje s autoritou a honosností jejich úřadu.
Tendence k takovýmto posunům ostatně vidíme nejenom u nás, ale i v dalších zemích. A tak bychom měli právě na tuto nastupující realitu připravit v příštích měsících, dokud na to ještě máme čas i své vlastní zákony.
Nyní často probíraný článek 74 ústavy stanoví, že „prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.“ O žádném termínu pro vykonání tohoto ústavního pokynu se skutečně v prvním zákoně České republiky nedočteme. Docházíme k němu až nezpochybnitelným výkladem, respektujícím nejen základní právní postupy, ale i historii a kontinuitu jednání ústavních činitelů.
V přesnosti je síla
Pokud se nyní dostáváme do doby, kdy jsou tyto souvislosti příliš slabé, protože nejsou v jedné větě napsány přímo v ústavě, jsme okolnostmi donuceni hlavní český zákon změnit a takovouto větu do něj přidat.
Petr Hartman: Přímá volba prezidenta byla chyba. Ale ne ta největší

Ústava umožňuje prezidentovi republiky, aby ji porušoval. Pochopitelně to v ní není nikde napsáno. Tento paradox vychází z možnosti podat na hlavu státu žalobu týkající se hrubého porušení ústavy.
Článek 74 ústavy by tak mohl napříště znít třeba takto: „Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády. Pokud tak prezident republiky neučiní, člen vlády skončí třicátým dnem od podání návrhu na jeho odvolání.“
Podobné termíny bychom samozřejmě měli přidat i do dalších článků ústavy a stejně tak do dalších zákonů.
S počítáním času pak nebude žádný problém, máme na to přesná pravidla, pamatující i na víkendy a státní svátky, o což se mimochodem při jednom sporu zasloužit také Václav Havel.
Dlouho platilo, že síla ústavních zákonů spočívá v jejich obecnosti a v tom, že jsou a dokonce mají být dotvářeny výkladem. Doba se ale skutečně mění a bude stále větším problémem dodržovat pravidla, která nejsou, alespoň pro některé lidi, úplně jasná, třeba proto, že nejsou psaná.
A tak tam, kde se skuteční odborníci shodli, že prezident automatem na podpisy je, musíme případné závady takového stroje odstranit. Pokud jej není možné opravit, nastoupí zkrátka v takových případech na jeho místo náhradní řešení.
Autor je zástupcem šéfredaktora Info.cz
Související
-
Lukáš Jelínek: Popelka, kvůli které hrozí pád vlády
Kdo ví, v co vyústí stávající politické napětí, kdo bude příštím správcem resortu a jak rychle se o kultuře přestane ve stranických sekretariátech mluvit.
-
Daniel Kroupa: Ústavní patriotismus
Pevným bodem moderní politiky je ústava a ten, kdo chce něco změnit k lepšímu, se musí opírat právě o ni.
-
Jiří Leschtina: Porazit Babiše a zabránit vládě Hradu může jen sjednocená opozice
Dostat oligarchu ze hry a sestavit vládu Zemanovi navzdory ovšem není úkol pro roztříštěnou opozici, ale pro jednotný opoziční blok odhodlaný bránit právní stát.