Jan Fingerland: Princové Persie – Chameneí a Pahlaví
Kdo bude vládnout Íránu za týden, měsíc nebo rok? Sázkové kanceláře by mohly vypsat kurs na dvě jména – Rezá Pahlaví a Modžtaba Chameneí. I když každý stojí na opačné straně barikády, mají něco společného. Nejen to, že jsou oba „dědici“ trůnu.
Oba se narodili v Íránu v 60. letech a jsou syny lidí, kteří v zemi dlouhou dobu vládli. V okamžiku, kdy se v Íránu lámou dějiny, jsou tito synové svých otců zmiňováni jako možní příští držitelé moci – i když možná jen v roli přechodných osobností, nebo jako první mezi rovnými. Je příznačné, že oba jsou bohatí, ale nemají žádnou zkušenost s významnou veřejnou funkcí.
Skoro nejvyšší vůdce
O tom, že by po desetiletích vlády ajatolláha Alího Chameneího mohl nastoupit na místo Nejvyššího duchovního vůdce jeho syn Modžtaba, se mluví už léta. Teď se dokonce spekuluje o tom, že už byl definitivně vybrán, ale z bezpečnostních důvodů se tato skutečnost tají.
V jeho neprospěch hovoří několik faktorů, i když ty lze také obrátit i v jeho prospěch. Není držitelem nejvyšších duchovních hodností, ale to ve skutečnosti nebyl ani jeho otec, i když vystupoval jako ajatolláh. Modžtaba také nebyl dosud příliš veřejně aktivní, dával přednost práci v zákulisí.
Jeho vliv je ale rozsáhlý, řídil otcovu politickou kancelář, která je početná a má obrovský vliv. Je také spojen s Revolučními gardami, vůbec nejmocnější a nejbohatší institucí v zemi. Sám je také dědicem velkého majetku, pravděpodobně včetně mnoha nemovitostí v Evropě, držených přes prostředníky. Jeho relativně nízký veřejný profil umožňuje, aby si do něj různé skupiny promítaly rozdílné představy.
Proti jeho nástupu dosud mluvila blízká příbuznost s dosavadním Nejvyšším vůdcem, vždyť íránská revoluce byla v jádru antimonarchická. Ovšem v tuto chvíli, kdy režim potřebuje nějakou kontinuitu, symbolickou, ale i v podobě jeho rozsáhlých kontaktů a umění práce s nimi, to může být naopak výhoda.
Zvolení Chameneího juniora za následníka může být také vzdorným gestem – tedy signálem, že režim s dohodou s Američany nepočítá.
Uvnitř a venku
Jeho protivníkem by byl o devět let starší Kuruš Rezá Pahlaví, syn kdysi svrženého šáha. Pahlaví vyrůstal od mládí mimo Írán, a sám zřejmě nevěřil, že by se ještě někdy do vlasti vrátil, natož v politické roli – i když v roce 1980 titul šáha po smrti svého otce převzal. Jeho osobnost íránský exil zatím spíš dělila a jeho dřívější pokusy komunikovat s jinými proudy nedopadaly dobře.
Sám v Íránu nemá žádnou síť spolupracovníků a pravděpodobně nemá představu o tom, jak jeho vlast po desetiletích vypadá. To, že je synem šáha, mu v mnoha očích škodí, zatímco jiní v tom mohou vidět přednost.
Opozice totiž žádnou viditelnou integrující osobnost nemá, a zdá se, že v posledním roce se Pahlavího politické akcie hodně zvedly. On sám tvrdí, že nehodlá obnovovat monarchii, chce prý jen pomoci s cestou Íránu k sekulární demokracii.
Je mu 65 a nemá syna, který by po něm mohl nastoupit. A nezdá se, že by o podobnou roli stála kterákoli z jeho tří dcer. On sám strávil většinu svého života v pohodlí exilu financovaného z peněz, které se jeho otci podařilo zachovat z dřívějších dob.
Jen málokdy se připomíná, že jeho dědeček se dostal před sto lety k moci při převratu, Pahlavíové nejsou tradiční perský královský rod. Je zajímavé, že americký prezident Trump, který má rád pozlátko starých monarchií, nevnímá Rezu Pahlavího jako svou nejlepší volbu pro kontakty s budoucím Íránem.
Dokonce přímo řekl, že by se raději dohodnul s někým zevnitř režimu, kdo má nějaký vliv na dění. Stejně tak se může stát, že Chameneí junior ještě během války zahyne. Ostatně se spekulovalo i o jménu Hasana Chomejního, vnuka zakladatele islámské republiky, pravděpodobně také kvůli touze po kontinuitě.
Jak vše dopadne, samozřejmě nikdo neví, ale je pozoruhodné, jak v okamžiku zlomu stojí na prvních pozicích dva dynastičtí dědicové jakožto symboly, ne-li ztělesnění nějaké trvalosti.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
