Eduard Freisler: Americký rytíř s obrysy monstra

Ještě trumpovější je v tomto směru ministr obrany USA Pete Hegseth, který tiskové konference řídí jako televizní one man show.

Čtěte také

Matěj Schneider: Trump útokem na Írán ztrácí skalní spojence

Naparuje se, vyhrožuje, poučuje. Vyzařuje z něj přitom nadšení z průběhu války, do které je vtažen prakticky celý Blízký východ. A pokud vezmeme v potaz i ekonomické dopady tak vlastně celý svět.

Ani zmínka o civilních obětech, nebo ruském zapojení na straně nepřítele. A když se ho reportér zeptá na americké ztráty, ministr to považuje za snahu očernit prezidenta.

USA jsou cool

Hegseth dává najevo, že USA si prostě mohou dělat, co si zamanou, protože jsou nejsilnější, nejúžasnější, prostě cool. Nikdo si na ně nesmí dovolit, kritizovat je, zpochybňovat, a to ani američtí reportéři. Je ale legitimní se ptát, zvlášť když napadenou zemí je Írán pod brutální dekády dlouhou vládou umanutých ajatolláhů.

Čtěte také

Matěj Schneider: V Trumpově Bílém domě je čím dál více prasklin

To si Hegseth opravdu myslí, že může po těchto lidech fanaticky věřících a prosazujících své vidění světa šlapat a oni jen tak skloní hlavu a začnou s USA obchodovat? Před měsícem na ulicích Teheránu zmasakrovali tisíce demonstrantů, aby tento svůj model teroru ochránili.

Podle celé řady analytiků je to navíc země s „dlouhou pamětí“. Íránský tyran si na odvetu klidně počká i léta. A pak udeří. Nemůže zasypat Ameriku nebo Evropu bombami a raketami. Může ale použít atentátníky, najaté zabijáky nebo partyzánské skupiny k rychlým úderům na menší cíle a pořád z toho může být nové 11. září.

Méně teatrálnosti by neuškodilo

To je přece legitimní obava. Dalo se čekat, že americká a izraelská armáda tu íránskou převálcuje, pořád tu ale chybí jasně definovaný plán, nebo alespoň obrysy poválečného vývoje. Jenže to pro Hegsetha už není sexy. V takové fázi už nemůže skrze americkou armádu projektovat svou vlastní sílu. Vidí prostě tuto válku v propagandisticky růžových brýlích.

Eduard Freisler|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Je jistě morálně ospravedlnitelná. Oba nejvyšší duchovní vůdci Íránu od roku 1979, kdy převzali vládu, povraždili nejen v Íránu, ale i v mnoha dalších zemích nespočet lidí, hrozili vyhlazením Izraele a stavěli jadernou bombu. Jejich následovníci jsou zřejmě stejní.

Donald Trump a hlavně potom Pete Hegseth ale toto válečné tažení nemusejí doprovázet cynickými úšklebky a namyšlenými výroky o velikášství.

Méně teatrálnosti a sebepochlebování by neuškodilo. Ono se nakonec může lehce stát, že člověk začne ztrácet hranici mezi dobrem a zlem. Jako už několikrát v éře Donalda Trumpa, rytíř by tu mohl nabýt obrysů monstra.

Autor je publicista, dlouhodobě sleduje dění v Americe