Jan Fingerland: Donald Trump, transakční vizionář

Čtěte také

Jan Fingerland: Cesta k mezinárodním silám v Gaze pootevřena

Donaldu Trumpovi se vlastně daří udržovat relevanci Spojených států. Pořád to vypadá, že jezdit do Washingtonu je důležité, a vlastně důležitější než jezdit někam jinam – do Pekingu, Moskvy, o Bruselu nemluvě. Je to vidět i na faktu, že týden před saúdským princem se ve Washingtonu zastavil syrský prezident Ahmad Šara.

Oba, princ Muhammad i prezident Šara, každý se zcela jinou minulostí a odlišným zdrojem legitimity a odlišným stavem svých vlastních zemí, mají něco společného. Tedy krom toho, že Šara mu evidentně imponuje svou militantní minulostí a princ bohatstvím a pozlátkem královského původu.

Každý za své

Jsou to relativně mladí vládcové dvou významných zemí ve stejném regionu. Jsou to sunnitští Arabové, tak trochu nacionalisté, pragmatici s autokratickými sklony, kteří se snaží zásadně reformovat své země a připravit je na budoucnost. A oba ze sebe potřebují shodit určitý škraloup.

Čtěte také

Jan Fingerland: Když Trump potkal Šaru

A daří se jim to, mimo jiné i díky tomu, že je přijímají lidé, jako je Trump, a dělají s nimi obchody. Americký prezident už zcela opustil dlouhodobou americkou politiku založenou alespoň na předstírání, že demokracie nebo lidská práva jsou důležitá. Tyto hodnoty nebo dobro vyměnil za něco jiného, obchod, vliv, ale také „mír“. A je pravda, že ten lidé někdy potřebují víc než demokracii.

Donald Trump se také řídí zásadou, že věci musejí být výhodné pro něj nebo pro Ameriku, a – na rozdíl od „neo-izolacionismu“ hnutí MAGA – evidentně nadále chce, aby jeho země měla v důležitých regionech vliv. Je tu ale změna, partnerské země se o americké angažmá musejí někdy ucházet, a také si ho případně zaplatit, když ho tak chtějí.

V tomto duchu se nesla i návštěva prince Muhammada v Americe. Během ní se ukázalo, že Donald Trump má zvláštní dar spojovat nespojitelné, dech beroucí transakční pragmatismus se zvláštní odrůdou vizionářství.

Pokusil se z prince Muhammada dostat vše, co se dalo – příslib velkých saúdských investic v Americe, nákupy amerických zbraní, slib, že Saúdové budou pokračovat v normalizaci vztahů s Izraelem a budou se angažovat i v dalších otázkách, jako je podíl na obnově Gazy a zřejmě i Sýrie a Libanonu.

Velká proměna

Také princ si byl vědom své ceny. Během své cesty si tak koupil vliv a prestiž, veřejné odpuštění vraždy novináře Chášukdžího, přijetí do první ligy amerických spojenců na Blízkém východě a pravděpodobně bezpečnostní záruky. Hodně se mluvilo o nákupu civilní jaderné technologie, případně nejmodernějších stíhaček F-35 – obojí může dost změnit poměry v širším regionu.

Čtěte také

Jan Fingerland: Abrahámovské dohody jsou zatím v lednici

To vše může znepokojit řadu zemí, od Izraele až po Turecko. Princ v tomto ohledu ani tak nenavázal na Šaru, který má jiné starosti, jako spíš na katarského emíra, který od Trumpa také dostal vysoké bezpečnostní záruky, tedy vlastně závazky USA vojensky se angažovat.

Jenže je tu i ona vizionářská stránka Trumpovy politiky. Za vším pragmatismem se skrývá nějaká vize proměny Blízkého východu pomocí postupného zavazování si důležitých zemí, jako je právě Saúdská Arábie. Trump už v minulém období dosáhl čtyř Abrahámovských dohod, nedávno se k nim přihlásil Kazachstán.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Teď se tedy jedná se Saúdy. Ti chtějí nějakou jasnou cestu k palestinské státnosti, což ale také může být pozitivní faktor v nastolení nějakého nového řádu, takového, který by omezil ruský, íránský i čínský vliv. Na tom všem mají zájem i Saúdové, kteří chtějí stabilitu a chránit se před Íránci, ale i před islamistickým extremismem doma i v zahraničí.

Není jisté, jestli Trump tamním poměrům rozumí lépe než těm na ukrajinsko-ruské frontě, ale od Billa Clintona nikdo z amerických prezidentů nedosáhl na Blízkém východě větších výsledků než právě on.

Autor je komentátor Českého rozhlasu