Jan Fingerland: Abrahámovské dohody jsou zatím v lednici

Když před pěti lety podepsal Bahrajn, Emiráty, Súdán a Maroko mírové dohody s Izraelem, vypadalo to jako začátek velkého průlomu. Byl to také asi největší zahraničněpolitický úspěch prvního Trumpova prezidentství. Jenže zůstalo jen u těchto čtyř států a 7. říjen roku 2023 a následná válka v Gaze věci ještě více zkomplikovaly.

Čtěte také

Na summitu o míru na Blízkém východě, kde byl i Trump, chyběl Izrael i Hamás, poukazuje Tureček

Teď se začíná spekulovat o nové fázi, když se k Abrahámovským dohodám přidal dvacetimilionový Kazachstán. Se státy z první vlny těchto dohod má společné to, že jde o muslimský stát, který je poměrně daleko od Izraele a nevedl s ním nikdy přímý vojenský konflikt. Liší se od nich tím, že nejde o arabskou zemi a leží až ve Střední Asii.

Ano i ne

Je tu ještě jiná odlišnost. Kazachstán připojením se ke značce Abrahámovských dohod neprolomil nějakou zásadní bariéru, protože s Izraelem udržuje diplomatické styky už přes třicet let a čile s ním obchoduje, například odtud pochází podstatná část ropy, kterou Izrael kupuje. Spolupracují také v bezpečnostní a zpravodajské oblasti.

Pro Izrael, ale i Spojené státy je ovšem důležitá symbolická rovina, tedy že trvá naděje na další prohlubování kontaktů s muslimským světem. Izraelci zdůrazňují ještě jednu důležitou rovinu, totiž skutečnost, že v Kazachstánu dlouhodobě pěstují náboženskou pluralitu a umírněnost, což není případ některých států arabského světa.

Čtěte také

Uznání Palestiny? V kontextu doby chybný krok, hodnotí Vondra. Zvyšuje tlak na Izrael, namítá Yar

V souvislosti s Abrahámovskými dohodami se mluví také o Ázerbájdžánu, dalším muslimském státu, který s Izraelem úzce spolupracuje, také mu dodává ropu a kupuje od něj zbraně. V roce 2023 Baku otevřelo svou ambasádu v Tel Avivu a jde možná o nejbližšího spojence Izraele v muslimském světě.

Opakované spekulace o připojení Ázerbájdžánu k Abrahámovským dohodám se ale nikdy nenaplnily. Důvodem je komplikované postavení této země, která současně spolupracuje i s Tureckem a Íránem a vyvažuje pečlivě své kroky.

V minulých týdnech se spekulovalo o možném průlomu ve vztazích Izraele a Indonésie, vůbec nejlidnatější muslimské zemi. Její prezident dokonce nabízí své vojáky do mírové mise v Gaze. Tato potenciální odnož Abrahámovských dohod ale mezitím zmizela z prvních stránek novin.

Čekání na Rijád

V těchto dnech se také opět začalo mluvit o možnosti, že by se připojila Saúdská Arábie, symbolicky, ale i strategicky a ekonomicky nejvýznamnější z arabských zemí v blízkosti Izraele. Do Washingtonu za týden zamíří korunní princ Salmán, ale nejpravděpodobnější je, že ani tam k průlomu nedojde.

Čtěte také

Trumpova silnice míru. Usmířil americký prezident Arménii a Ázerbajdžán?

Pro uzavření mírové dohody s Izraelem si Saúdi jako podmínku kladou, aby byla stanovena jasná cesta k palestinskému státu. Včetně odchodu izraelských jednotek z Gazy a příchodu Palestinské autonomie do této oblasti. Vzhledem k tomu, že Hamás zřejmě nikam neodchází, věc se odsouvá na neurčito. Saúdští politologové dodávají, že Izrael s Netanjahuem v čele vlády, navíc v období, kdy se mluví o útocích radikálních osadníků na Západním břehu, je pro saúdské veřejné mínění stejně příliš „toxický“.

Až – nebo pokud – se připojí k Abrahámovským dohodám i Saúdská Arábie, bude to pravděpodobně začátek velkého přeuspořádání Blízkého východu, protože se tím otevře cesta i pro jiné arabské země. V nějaké podobě se dohoda s Izraelem přetřásá alespoň v některých kruzích v Libanonu, Sýrii, Iráku i Jemenu. Od tohoto okamžiku je ale region asi ještě daleko.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Vraťme se ale ještě ke Kazachstánu. Mluví se o možnosti, že by se připojil i Uzbekistán, další z převážně muslimských republik. Se zmíněným Ázerbájdžánem mají společné více než jen sovětskou minulost. Také zájem na stabilitě a boji s islámským extremismem i problémy vyplývající z geografické polohy.

Leží na trase mezi Evropou a Čínou, případně Ruskem a Čínou, a snaží se maximálně zajistit své zájmy v tomto velkém meziprostoru, kde se svůj vliv snaží uplatnit i regionální mocnosti jako Turecko, Írán, Pákistán a další. Abrahámovské dohody jsou jen jeden z kamenů této velké geopolitické hry ve velmi nestabilní, ale pro celý svět klíčové zóně. 

Autor je komentátor Českého rozhlasu