Jan Fingerland: Když Trump potkal Šaru

Čtěte také

Jan Fingerland: Dva malé syrské krůčky vpřed

Pondělní návštěva Ahmada Šary ve Washingtonu byla uvítána články, které se snažily vyvážit Šarovu džihádistickou minulost a jeho prý antidžihádistickou přítomností. Mimo jiné jsme se dozvěděli, že ISIS se ho pokoušela zabít. A syrské vládní jednotky náhodou provedly rozsáhlé razie proti ISIS právě o víkendu, těsně před prezidentovou cestou do Ameriky.

Z hlediska Ahmada Šary jde o naprosto logický postup. Jeho kořeny jsou v al-Káidě, nikoli Islámském státu, a nyní se snaží budovat systém, který Islámský stát nahradí, ať už bude mít jakoukoli podobu.

Bohatá nevěsta

Ahmad Šara také ví, že jeho země je chudá a zničená, nutně potřebuje investice a zrušení sankcí, aby přežil i nový režim. Stejně tak ví, že Sýrie je bohatá nevěsta, o kterou je z různých důvodů zájem. Řada státníků už za ním dorazila do Damašku, on sám už hodně cestoval – dříve než do Washingtonu letěl do Moskvy, kde byl velmi vlídně přijat.

Čtěte také

Jan Fingerland: Sýrie kráčí k demokracii oklikou

Moskva sice podporovala jeho předchůdce Asada a podílela se na masakrech syrských civilistů, ale obě strany jsou pragmatické. Syrský prezident ví, že Rusko chce ještě pořád své základny v oblasti Středozemního moře, prestiž, příležitost obtěžovat Američany, a také obchodovat – s ropou i se zbraněmi.

O vliv v Sýrii se ucházejí i Evropa a Turecko, které chtějí poslat zpátky alespoň část azylantů. Turci dokonce udržují na severu Sýrie jakýsi svůj protektorát. Do Sýrie by se v nějaké podobě rádi vrátili Íránci, kteří tam za Asada měli velký vliv a stále tam mají své lidi.

Tomu chce naopak zabránit Saúdská Arábie, jež je navíc připravena v zemi investovat miliardy. Potřebuje ale, aby byly zrušeny zbývající sankce. Pak by mohli i pomocí peněz vytlačit ostatní a napomoci – zcela v souladu s přáním Donalda Trumpa – stabilizaci Sýrie a potenciálně i jejího okolí.

Neklidní spojenci

Donald Trump Šarovi věří, nebo je přinejmenším ochoten na něj vsadit. Na své cestě za americko-syrským spojenectvím Trump narazí na dva své spojence, kteří také nejsou Ahmadem Šarou tolik nadšeni, nebo přinejmenším sázkou na něj mnohem více riskují.

Čtěte také

Sýrie sice má novou vládu, ale roztříštěnou a zatím velmi slabou, míní odborník

Zaprvé jde o Izraelce, kteří Šarovi a jeho lidem nevěří a momentálně udržují na syrské straně hranic nárazníkové pásmo. Obávají se vpádu na své území a cítí se být zavázáni spojenecké drúzské komunitě, která žije v Izraeli i v Sýrii.

Šara dával v minulých měsících najevo ochotu se s Izraelci dohodnout, ale po opakovaných izraelských úderech na syrské území ochladl a snaží se postavit Trumpa proti Izraeli – ať se prý americký prezident zasadí o další kapitolu Abrahámovských dohod, pokud je tak chce. Tedy i za cenu tlaku na Izrael.

Druhými skeptiky mezi spojenci jsou syrští Kurdové. Ti i za pomoci Spojených států dlouhodobě udržují ozbrojenou autonomii na východě země, ale Šara je chce podřídit svému velení. Kurdové, zvýhodnění svou polohou a ozbrojenou mocí, se ovšem nechtějí dostat do situace, jako ostatní menšiny vydané napospas nevypočitatelné vládě. I oni se mohou dostat pod Trumpův tlak.

Naděje žije

Je tu zásadní otázka, o co nyní Trump usiluje. Podle jedné varianty je to další případ jeho snahy dostat se rychle k viditelným výsledkům, bez ohledu na dlouhodobé dopady. Je tu ale také možnost, že Trump zcela vědomě buduje něco cennějšího a trvalejšího.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Tedy že se snaží nahradit protizápadní proíránský a proruský půlměsíc novým mostem složeným z dosavadních spojenců, jako je Izrael a Saúdská Arábie. Ale i potenciálních nových partnerů, jako je nová Sýrie a třeba i nový Libanon. Mají se starat sami, ale Američané jim jsou ochotni pomoci.

Mimo jiné to znamená i to, že Trump, který chtěl vojáky stahovat ze světa, už nemluví jen o obnovené americké posádce v afghánském Bagrámu, ale plánuje i vojenskou základnu přímo u damašského letiště.

Trump dělá spoustu zvláštních kroků, ale současně je patrné, že někdy se mu proti očekávání povedou velké věci. Bude k nim patřit velké přeuspořádání Blízkého východu? Možná bychom mu v tom měli držet palce.

Autor je komentátor Českého rozhlasu