Matěj Schneider: Trump v roce 2025 více mínil, než měnil
Při návratu Donalda Trumpa do Bílého domu visela ve vzduchu zásadní otázka: s jakou razancí se vrátí? Jeho první funkční období sice rozpoltilo USA, ale co se reálných ve Washingtonu prosazených změn týče, nebylo zas tak divoké jako prezidentova rétorika, která je provázela. Celému světu tak vrtalo hlavou, jestli se tento scénář bude opakovat, nebo se tentokrát Trump „nezakecá“.
Čtěte také
To, že by Trump chtěl tentokrát zakročit radikálněji, bylo jasné hned po volbách. Už z jeho nominací na klíčové posty bylo zřejmé, že se tentokrát chce obklopit daleko loajálnějšími přikyvovači – mnohdy na úkor kompetence vybraných ministrů.
Nejviditelnější manifestací radikality bylo Trumpovo spojenectví s nejbohatším mužem planety Elonem Muskem. Tomu prezident nechal vytvořit zvláštní nové pseudo-ministerstvo, skrze které měl Musk dělat rozsáhlé škrty napříč federální státní správou. Mezi Muskem a Trumpem mnoho loajality nenajdete. Oba muži se už po pár měsících rozhádali.
Posouvání hranic
Dříve ale Musk stihl zdecimovat významné části amerického státního aparátu. Mimo USA vzbudily největší pozornost jeho škrty americkou rozvojovou pomocí. Ve Spojených státech se z jeho neuvážených kroků doteď vzpamatovávají agentury, které se starají o válečné veterány.
Čtěte také
Během jara Trumpova administrativa několikrát málem překročila hranice ústavní krize. Celá řada federálních soudů blokovala mnoho nejradikálnějších kroků Bílého domu. A byť Trumpova administrativa zjevně v nejednom případě koketovala s neuposlechnutím soudních rozhodnutí, v kritický moment nakonec vždycky ucukla. Ne ale dříve, než posunula hranice možného zase o kousek dál – s opatrným přikyvováním Nejvyššího soudu.
S Trumpovým razantním navyšováním cel kromě soudů nesouhlasila ani významná část jeho vlastního kabinetu. Ze strachu především z reakce amerických akciových trhů ale prezident svou obchodní válku sériově přerušoval a zmírňoval, za což se mu od opozice dostalo velkého výsměchu. Nicméně éra USA jakožto globální síly, která vynucuje co nejprovázanější světové trhy, skončila naprosto zjevně.
Ukrajina a Izrael
Během celé prezidentské kampaně sliboval Trump, že velmi rychle ukončí konflikt na Ukrajině. Dodnes se mu to nepovedlo. Trump by si nejraději od celé této války umyl ruce a zbavil se jí, ale ani opakované vyhrožování Ukrajině a podlézání Vladimiru Putinovi ho k tomuto cíli zatím výrazně neposunulo.
Čtěte také
O Trumpovu neochvějnou podporu současné administrativy se naopak nemusí bát izraelská vláda Benjamina Netanjahua – to Trump potvrdil i během schůzky na Floridě v posledních dnech roku. Zatímco u amerického prezidenta má Netanjahu jasno, neplatí to nutně o celém takzvaném MAGA hnutí, které za Trumpem stojí.
Tyto debaty zesílily poté, co byl v půlce září zastřelen Trumpův blízký spojenec Charlie Kirk. Ten byl schopný v rámci Trumpovy koalice zahlazovat nejrůznější hádky včetně té o podpoře pro Izrael. S jeho smrtí se naopak na americké pravici rozpoutal boj o to, kdo může být jeho nástupcem.
Vražda Kirka sice nejprve částečně spojila velkou část USA v šoku z politického násilí. Jakoukoliv dobrou vůli, která z toho pro Trumpovo MAGA hnutí plynula, ale současná administrativa rychle rozprášila svou přehnanou reakcí. Pranýřování late night moderátora Jimmyho Kimmela a vyhrožování jeho stanici ze strany šéfa federální komise pro komunikaci bylo pro většinu Američanů příliš.
Migrace a inflace
Není to ale jediný problém, kterému Trump politicky čelí. Jakkoliv jedno z témat, které mu pomohlo vyhrát prezidentské volby podruhé, byla imigrace, s podobou jím prováděných deportací nesouhlasí i výrazná část jeho vlastních voličů.
Čtěte také
Bílý dům se tak nachází v paradoxní situaci, kdy je nejradikálnější protiimigrační jádro Trumpova týmu nespokojeno s tím, že dostatečně neplní sliby „masových deportací“, zatímco veřejnost děsí excesy v podobě vyvážení migrantů do hrůzných salvadorských věznic nebo deportace matky s dítětem s těžkou rakovinou. Trump navíc v průběhu roku začal už tak napjatou situaci eskalovat za pomoci povolávání Národní gardy do liberálních měst, které mu leží v žaludku nejvíce.
Zatímco Trump střádal všechna tato radikální extempore, Američanům dle průzkumů veřejného mínění čím dál tím více vrtala hlavou jiná otázka: co udělá prezident se stále se zvyšujícími životními náklady? Právě nedostatečné kroky proti inflaci zazlíval Trump svému předchůdci Joeu Bidenovi a nikoliv zcela neprávem.
Rok po volbách se ale paradoxně Trump dostal do podobné situace, v jaké dřív byl Biden. Neúnavně vysvětluje Američanům, že se vlastně nemají tak zle, jak si myslí, že za vše může jeho předchůdce a že ekonomika, kterou má na povel, šlape jako dobře namazaný stroj. Takovéto ekonomické přesvědčování nespokojených voličů je ale předem prohraná bitva, Biden by o tom mohl vyprávět svoje.
Přes veškeré bouře tak Trump opět hýbe se Spojenými státy méně, než jak by si přál. S otázkou, která před jeho inaugurací vrtala hlavou celému světu, je to tak dvojaké. Možná by chtěl USA divoce měnit, ale dost možná na to také nemá disciplínu ani kompetence. Uvidíme, jak se zachová, jestli mu to dojde.
Autor působí na serveru voxpot.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
