Petr Honzejk: Petr Pavel se chová přesně jako Zeman! Nebo že by ne?
Opakovaně se objevují tvrzení, že se Petr Pavel odmítnutím jmenovat ministrem životního prostředí kandidáta Motoristů Filipa Turka chová naprosto stejně jako Miloš Zeman. A že je paradoxní, nebo dokonce směšné, že titíž lidé, kteří Zemana za jeho postup při odmítání ministerských kandidátů odsuzovali, Pavla nyní nejen nekritizují, ale dokonce ho chválí.
Na první pohled se to tak může skutečně jevit. Pojďme se ale podívat, jestli tvrzení „postup Pavla rovná se postup Zemana“ obstojí i při bližším zkoumání.
Čtěte také
Posuzováno dle výsledku je chování obou prezidentů opravdu totožné. Oba zablokovali jmenování konkrétních lidí do ministerských postů, což se jeví jako problematické z hlediska ústavní formulace, podle které prezident jmenuje ministry na návrh předsedy vlády. Z tohoto pohledu lze tvrdit, že se oba pokusili přivlastnit si pravomoc, která jim nepřísluší, a pokusili se pootočit Česko směrem k poloprezidentskému systému.
Jenže dál už vidíme podstatné rozdíly. Především jsou to důvody, které k odmítání ministrů oba prezidenty vedly. Miloš Zeman nejdříve odmítl jmenovat sociálního demokrata Miroslava Pocheho ministrem zahraničí s odůvodněním, že prý má „promigrační postoje“ a není dostatečně proizraelský.
Zájmy Miloše Zemana
Potom zablokoval jmenování Michala Šmardy ministrem kultury s odůvodněním, že dotyčný nemá vysokou školu a zkušenosti s řízením kulturních institucí. Je zjevné, že to byly důvody slabé.
Čtěte také
Opravdu těžko hledat oporu pro tvrzení, že prezident má posuzovat konkrétní politické postoje, které nejsou v konfliktu s ústavním pořádkem, nebo lustrovat vzdělání kandidátů, snad s výjimkou, kdyby šlo o člověka, který nezvládl dokončit základní školu.
Srovnejme s tím důvody, které uvádí Petr Pavel pro nejmenování Filipa Turka ministrem životního prostředí. Prezident je formuloval v dopise premiérovi, takže shrňme to podstatné: Turek ve svých různých vyjádřeních a jednáních adoroval, či přinejmenším bagatelizoval jeden z nejhorších totalitních režimů 20. století, nacistické Německo.
Zpochybňoval důstojnost a rovnost žen a příslušníků menšin. Minimálně zlehčoval násilné činy z nenávisti, a to i spáchané vůči malým dětem. Opakovaně prokazoval nedostatek respektu vůči právnímu řádu.
Čtěte také
To všechno dohromady – podle prezidenta – ukazuje, že se Turek dlouhodobě choval tak, že to zpochybňuje jeho loajalitu vůči fundamentálním principům a hodnotám ústavního řádu České republiky.
Ze srovnání je zjevné, že Pavlovy důvody pro nejmenování Turka jsou mnohem silnější než Zemanovy důvody pro nejmenování Pocheho a Šmardy. Navíc v případě Zemana existuje podezření hraničící s jistotou, že si skrze nejmenování ministrů vyřizoval osobní účty s ČSSD, které nikdy nezapomněl, že ho „zradila“ v prezidentské volbě v roce 2003.
V případě Petra Pavla podobné podezření z osobní motivace neexistuje. Leda by někdo tvrdil, že Pavel dělá všechno jen proto, aby zkomplikoval vládnutí Andreji Babišovi. I kdyby to ale byla pravda, pořád platí, že účast Turka dejme tomu na Radě EU by znamenala pro Česko přinejmenším reputační problém. A před ním naši zemi nyní Petr Pavel chrání.
Nelze samozřejmě říci, že by v případě, že by došlo ke kompetenční žalobě, ústavní soud postup Petra Pavla potvrdil. Ovšem zcela jistě lze říci, že zatímco Miloš Zeman nejmenováním sociálnědemokratických ministrů hájil zájmy Miloše Zemana, Petr Pavel nejmenováním Filipa Turka hájí zájmy České republiky. Stručně řečeno: když dva dělají totéž, totéž to opravdu není.
Autor je komentátor Hospodářských novin
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
